PROCHÁZKA, KTERÁ ZMĚNÍ VÁŠ POHLED NA MĚSTO

O staletí zpět se posunete během asi 90minutové procházky s historikem turnovského muzea Jiřím Zoulem Sajbtem. Ve středu 17. července této možnosti využilo asi padesát zájemců, z nich hodně místních.

Komentované procházky věnované útrpnému a hrdelnímu právu ve středověku a raném novověku známý historik pořádá i v průběhu roku, o prázdninách můžete ještě do středověkého Turnova vyrazit 14. srpna. Sraz je před 18. hodinou u muzea ve Skálově ulici, přes náměstí zajdete k radnici, kde se nacházela šatlava, pokračujete ulicí A. Dvořáka, zastavíte se u dnešní Správy CHKO Český ráj, kde je odsouzencova lavička, a končíte na Durychově v Hruboskalské ulici pod Výšinkou, kde ještě v druhé polovině 18. století stálo městské popraviště. Z pohledu vzdálenosti se tedy nejedná o nějakou dlouhou procházku, z pohledu staletí ale urazíte pořádný kus cesty. Zasvěcený průvodce, pro kterého je právě období středověku hlavním tématem, dovede velmi poutavě vyprávět o stinných stránkách historie, o katovském řemesle a reáliích té doby. Přednáška se tak postupem času spíše mění na dialog, protože řečené vzbuzuje spoustu dalších otázek.

„Trestní právo ve středověku a novověku nebylo neměnné, ale vyvíjelo se. V raném středověku můžeme oproti mladším obdobím pozorovat určitou uvolněnost. Převládaly peněžité tresty, případně vyhoštění ze země, a to dokonce i za takový čin, jako byla vražda bratra či otce. Postupně však dochází ke zpřísňování a již v roce 1189 se můžeme dočíst, že za krádež byl trest smrti oběšením. A i když ve formě exekuce i později stále převládalo oběšení, případně stětí, v průběhu mladšího středověku se tresty dále zpřísňují, až se na prahu raného novověku běžně setkáváme s vyloženě demonstrativně krutými tresty, jakými bylo například zahrabání zaživa, upálení či lámání kolem. To vše ještě někdy doplněné trýznivými procedurami, jako vláčení koněm nebo řezání řemenů kůže ze zad,“ přibližuje Jiří Zoul Sajbt. Důvody zpřísňování trestů jsou poměrně logické. Předně to bylo odrazování lidí od trestné činnosti. Postupné zvyšování počtu obyvatel automaticky vedlo k nárůstu počtu deliktů, zejména ve městech. Tresty se tak musely zpřísnit, aby potenciální pachatele odradily. Dalším důvodem ke zpřísňování trestů bylo obecně prosazování a utužování poddanství. Tvrdými tresty dávala šlechta najevo, že pevně drží vládu nad svým panstvím a jeho obyvateli.

Soudní právo bylo vázáno na svobodnou držbu půdy, a tedy na panovníka, šlechtu a následně také na městský stav. Právě města byla nejvíce k tomuto účelu využívána. Zkrátka se to hodilo. Městská rada pravidelně zasedala, takže mohla i pravidelně soudit.

„Kat byl ale finančně poměrně náročný, takže si každé město muselo podle množství řešených deliktů rozmyslet, jestli se jim vyplatí. Menší města si katy zpravidla půjčovala od větších. V Turnově se proto s vlastním katem setkáváme až v pokročilém 17. století. Do té doby si jej město najímalo třeba z Jičína či Bělé pod Bezdězem. Kati byli svým řemeslem a tím spojeným společenským postavením velice specifičtí. Na jednu stranu byli pro svou potřebnost svým způsobem vážení, na druhou stranu byli pro svou činnost diskriminováni a považováni za tzv. snížené lidi. Katovny byly vždy zřizovány mimo vlastní prostor města (v Turnově byla katovna pravděpodobně v místech dnešní Skaličky – pozn. red.) a mnohdy měli kati i svůj oddělený vstup do něho, aby se co nejméně dostali do styku s ostatními obyvateli (viz třeba Katova ulička v Kadani, která je aktuálně nejužší ulicí v České republice – red. pozn.). V krčmě měl kat vyhrazené místo, stejně tak ho měla katova rodina v kostele. Jejich děti nesměly chodit do školy, ani se nesměly vyučit žádnému řemeslu. Zbývalo jim tedy zase jen katovské řemeslo, kterému se učily jako pomocníci – holomci – jiného kata,“ uvádí historik.

Samotná práce katů se skládala jednak z mučení obviněného při výslechu a v případě jeho odsouzení z popravy. Poprava měla charakter veřejné akce, proto se zpravidla odehrávala v neděli či ve svátek, aby se jí mohlo účastnit co nejvíce lidí. Odsouzený byl veden ze šatlavy od radnice v průvodu k popravišti, které se nacházelo většinou na vyvýšeném místě a při frekventované cestě.

V případě Turnova se jednalo o Durychov, kudy vedla dnešní Hruboskalskou ulicí cesta k Jičínu. Nejčastější popravy byly stětím a hlavně oběšením. Oběšenec se následně nechával viset dlouhé měsíce, což mělo velkou symboliku. Případné delikventy měl pohled na tlející oběšence odradit od páchání trestné činnosti, pořádné lidi naopak ujistit o fungování práva v onom regionu.

„Změny do těchto procesů přinesla až doba osvícenectví a s ní reformy Marie Terezie a Josefa II. Celou řadou zákonů a nařízení byl během zhruba třiceti let soudní systém a výkon hrdelního práva u nás naprosto změněn. Došlo k výraznému omezení počtu soudů s hrdelním právem z původně 383 registrovaných na 29 a následně na pouhých 19 – u nás nejbližší byl v Liberci a Mladé Boleslavi, útrpné právo bylo zrušeno úplně,“ uzavřel Jiří Zoul Sajbt.