Myslím, že jsem člověk bezkonfliktní, jako zrozenec ve znamení býka se naštvu v průměru jednou za deset let. Jinak se na problémy, které mě v životě potkávají, vždycky snažím dívat i z druhé strany, protože dávno vím, že nic není úplně černobílé. Nicméně nedávná reportáž na ČT1, že asi 15letá dívka z Českých Budějovic má problém se zrakem a potřebuje vyšetření u specialisty, a její zoufalá matka jí termín na vyšetření nakonec sežene, mě dostala do kolen.
Ten termín na vyšetření byl totiž za pět let!
Ne, to není vtip. Realita Česka 2024. (A je jedno, že patrně pod tlakem televizní reportáže dívku výjimečně na jedno sezení přijmou už za půl roku ve Strakonicích.)
Všude slyšíme: zubaři – nejsou, psychiatři – nejsou, pediatři – nejsou, lékaři specialisté – nejsou. Obor základní péče o populaci mnohde drží praktičtí lékaři-důchodci. A po nich do regionálních ordinací mimo větší města často nikdo nepřichází i přes milionové pobídky krajů a obcí. Proto ty šílené termíny, protože postupně lékaři-senioři prostě končí. Nebo po nich chceme, aby ordinovali do devadesáti?
Klaus, Zeman, Špidla, Paroubek, Topolánek, Nečas, Sobotka, Babiš. Jde to za všemi našimi premiéry, kteří se na ten problém vykašlali. Vládu současnou bych už do toho moc nezatahoval; zda se snaží s tím něco dělat sice také necítím, ale možná proto, že ve hře jsou důležitější věci – astronomický deficit státního rozpočtu, důsledky pandemie koronaviru, energetická krize, válka na Ukrajině, aktuálně povodně… V tom světle jsou asi pediatři-senioři marginálním problémem…
Hlava mně nebere, že ročně lékařské fakulty ukončí stovky lidí. Kde jsou? Ano, já vím – „povinné kolečko“, atestace, trvá to další roky… Nicméně na jejich vzdělání společně z daní vynakládáme nemalé peníze, protože vzdělávání mediků něco stojí, a je dobře, že máme kvalitní školství. Že pak tito lidé v lepším případě končí v nemocnicích ve velkých městech, kde mají pevnou pracovní dobu a nepodstupují žádné větší riziko, tomu ještě rozumím, ale co dělají ti další?
Pravda – nemalá část jich také končí v zahraničí. Znám anesteziologa, který jezdí do Německa na dva dny v týdnu. Má pětidenní volno a vydělá si víc než pediatr-senior na obvodu. Tak to by snad měli státu kompenzovat peníze za své vzdělání, ne? Dostali ho „zadarmo“, aby léčili doma, od toho si je všichni platíme. Jak to, že stát s tím nic nedělá, že to došlo až tak daleko, že tady mladá holka dostane na vyšetření pětiletý termín? Taková ostuda!
Někdo určitě řekne, že jsem levičák a mám to nechat trhu. Ani levičák, ani pravičák, jsem jen nahněvaný občan, který tuší, že na sklonku života, kdy bude potřebovat nějakou specializovanou zdravotní péči, ji buď nesežene, nebo ji bude muset z posledních úspor zaplatit jako „nadstandard“. Argument, že jsem platil zdravotní (a sociální) pojištění poctivě celý život, bude k smíchu. Můj vypěstovaný smysl pro spravedlnost se otřásá v základech.
Tak ještě možná rychlý zákon o eutanázii, to by možná bylo řešení, ne? Pětiletou čekací dobu na lékaře-specialistu stejně většina lidí v pokročilém věku už nestihne, tak proč zatěžovat systém, který evidentně nefunguje…