V souvislosti s Václavem Havlem se v Turnově podruhé „zastaví čas“. Poprvé to bylo 1. června 1990, kdy v době nejvyšší porevoluční euforie prezident přijel odhalit pamětní desku filozofu Janu Patočkovi, který byl jeho přítelem. Tehdy ho vítalo celé náměstí. V pátek 23. prosince 2011 se život ve městě ve velké míře zastaví znovu. Tentokrát to bude událost veskrze smutná. Česká republika se bude s prvním polistopadovým prezidentem loučit. Město Turnov vyzývá obyvatele, aby v pátek ve 12.00 hodin uctili památku prvního prezidenta České republiky Václava Havla minutou ticha. Setkání se uskuteční na náměstí Českého ráje. Po minutě ticha zazní z balkonu radnice hymna České republiky v podání Evy Lédlové.
Český národ v těchto dnech zažívá velkou euforii. Je až s podivem, jak silnou reakci odchod Václava Havla vyvolal. Ve všech generacích. Zejména však mezi mladými lidmi, což asi málokdo čekal. To ostatně potvrzuje ředitel turnovského gymnázia Miroslav Vávra: „Studenti mně hned v neděli večer, v den úmrtí Václava Havla, volali, jestli mohou před vchodem do školy zřídit improvizované pietní místo. Velmi se zajímají o Havlovy myšlenky a názory, snaží se pochopit tuto osobnost v kontextu předlistopadové i polistopadové doby. Velmi příjemně mě to překvapilo.“ Podle Vávry má bývalý prezident u mladých obrovskou podporu a popularitu pro své liberální názory a celoživotní touhu po svobodné společnosti. Škola si osobnost Václava Havla připomněla minutou ticha, v jednotlivých hodinách se na téma odkazu této velké osobnosti našich, evropských i světových dějin živě diskutovalo. Ve čtvrtek 22. prosince dopoledne se na gymnáziu uskutečnilo předvánoční shromáždění studentů a učitelů, kde kromě koled zazněly i písně se vztahem k listopadu 1989.
Podobně to v týdnu státního smutku probíhalo i v turnovských základních školách. Podle Ivo Filipa, ředitele ZŠ v Žižkově ulici, uctili žáci a učitelé Václava Havla minutou ticha první den státního smutku ve středu 21. prosince, učitelé žáky při hodinách seznamují s jeho odkazem. Stejně tak smuteční dny probíhají podle Radmily Laudové, zástupkyně ředitele ZŠ v ulici 28. října, i v této škole. Také ve třetí zdejší základní škole – ZŠ ve Skálově ulici – v tomto týdnu do vyučování zařadili hodiny s tématem odkazu bývalého prezidenta. „Výuku jsme mohli zpestřit o osobní vzpomínku. Jedna naše paní učitelka jako jedenáctiletá na Sychrově v roce 1990 panu prezidentovi předávala květiny a zúčastnila se setkání s ním,“ uvedla zástupkyně ředitele školy Iva Vávrová. Jak doplnil ředitel školy Roman Mareš, předvánoční školní besídky proběhly tentokrát ve větším klidu, než to bývá obvykle. Netradičním vyjádřením piety bylo i setkání školního pěveckého sboru na chodbě školy s interpretací jedné moderní, avšak komorní skladby. „Při této příležitosti byla žákům opět připomenuta zvláštnost okamžiku a historické souvislosti doby, kterou Václav Havel tvořil,“ vysvětlil Mareš.
KAPITOLA Z HISTORIE
Pojizerské listy ze 7. června 1990 (shodou okolností se jednalo o první číslo obnovených novin!): Odpoledne 1. června 1990 bylo prosluněné a pro město Turnov tak trochu neobyčejné. Několik hodin dělilo totiž jeho občany od odchodu posledního vojáka sovětské posádky, a tak ještě doznívalo první svobodné nadechnutí, když do Turnova přijel prezident ČSFR Václav Havel. Tentokrát nešlo o žádný „přepadový“ výjezd, kterými nás překvapuje. Naopak, jeho krátký pobyt v Turnově byl zcela záměrný. Prezident byl pozván, aby v den nedožitých 83. narozenin významného turnovského rodáka, profesora Jana Patočky, odhalil jeho pamětní desku. „Já zdravím občany Turnova a přeji jim, aby si brzy mohli koupit Patočkovy knihy ve svých knihkupectvích,“ řekl tehdy Havel občanům na náměstí. „Jsme si vědomi toho, že náš národ v historii něčeho dosáhl jenom tehdy, když byl veden morálními myšlenkami. Ať již v minulosti myšlenkami Husa, Komenského, Masaryka, nebo v přítomnosti myšlenkami Jana Patočky. Chceme využít nabyté svobody a nadšení lidí nejen k odstranění materiálních nedostatků, kterých je na tisíce, ale i k udržení vysoké kulturní úrovně a dosažení vysoké úrovně morální,“ řekl shromážděným občanům na náměstí Václav Šolc, tehdy ještě předseda MěstNV. Po odhalení pamětní desky prezident Václav Havel s manželkou Olgou a doprovodem navštívili krátce turnovskou ekonomickou školu (dnes budova ZUŠ na náměstí – pozn. aut.), kde se setkali se členy rodiny Jana Patočky. Jeho památce byl zasvěcen pečlivě připravený vzpomínkový večer v městském divadle.
(Pozn.: Autor textu děkuje pracovníkům semilského archivu za digitální kopie dobového tisku!)
Z REDAKČNÍ POŠTY
Konečně mi došlo, že kromě mých rodičů byl Václav Havel asi největší veřejnou osobností mého života. Postupně se stával definicí a symbolem všech hodnot, které jsem si za svůj život seskupoval a které považuji za důležité, vzácné, lidské. Ano byl na tomto světě tak významnou bytostí, že jeho odchod je opravdu mezníkem nejen naší země a života obecně, ale i mého života. Jsem si jistý, že už je mu dobře, že byl se vším srovnaný, a že je všechno správně. Nicméně. Moc mě dojímá osudovost toho všeho, toho, že prakticky celý můj život byl doposud s Havlem a nyní těsně před Vánocemi, tedy před dny oslav křesťanského symbolu dobra, se naše cesty rozdělují. Ve dnech opět blízkých slunovratu se stále utěšujeme možnou obrodou a přerodem společnosti směrem k dobru. Zvony zvoní, padá sníh… Snad jsme papežštější než sám papež a znovu vytváříme modlu, která by o to sama asi nestála. Moc věřím, že dny státního smutku výrazně upozorní na všechny ty přirozené a jasné lidské hodnoty, které Václav Havel hlásal a ztělesňoval a pomůže je v lidech znovu probudit. Ano. Krásný hlas zvonu, rozpolcený vlastním srdcem, ztichl.
Vašek Feštr, vaclav.festr@gmail.com