MORD V MAŠOVĚ ANEB PO STOPÁCH DÁVNÉ HISTORIE

0

V archivu mladoboleslavského muzea objevil pan Viktor Tomek kramářskou píseň patrně z první poloviny 19. století. Píseň prošla mírnou jazykovou úpravou, aby byla dobře čitelná pro současníky, na její motivy vznikla i současná grafika. Jako celek to jistě stojí na zaznamenání a publikování. Třeba se také ve starých mašovských rodinách otevře studnice dávno zapomenutých příběhů, které vypravovaly prabáby dnešních babiček. Námět kramářské písně je dle všeho pravdivý a ukrutný příběh se skutečně stal. Možná bychom za pomoci pamětníků mohli vystopovat i historické reálie…

Pravdivý příběh,
který se stal v zemi české,

v kraji Boleslavském,

panství Hruboskalském

nedaleko od Turnova ve vsi Mašově,

kterak manželka svého Muže zamordovala,

(jak) jeden každý lépe z písně vyrozumí.

Zpívá se jako: Ukrutná Smrt.

 

Poslechněte mně smutného

mé žalostné zpívání,

všecky vlastenci rozmilí

a všecky moji známí,

v kterých sem já bejvával

zdaliž jsem vás rozhněval,

pro Boha mně to odpuste

neb se již s vámi žehnám.

 

2. Přenešťastná ta hodina

v který sem já počat byl,

Ján Mlejnek jest jméno moje

ve vsi Mašově,

v kraji mladoboleslavském

v tomto rozkošném místě,

nedaleko čtvrt hodiny,

to při Turnově městě.

 

3. Všecky mládenci i panny

příklad si ze mě vemte,

vy šlechetný manželové

spíše mne politujte,

který ste šťastný

v tom stavu v lásce upřímnosti,

děkuji Bohu za ten dar

buďte živí ve svornosti.

 

4. Vmínil jsem můj věk

mládí svobodný proměniti,

chtěl jsem s pannou ušlechtilou

v stav manželský vstoupiti,

zlí lidé mně bránili,

moje štěstí kazili,

pak vedlejšího souseda

k dceři mně přinutili.

 

5. Já jsouc ještě nevinný

neznal sem podvod její,

vzal sem si ji za manželku

tak jsem byl k ní upřímný,

já jsem všecko (od) milé snášel

cokoliv mně činila,

ještě nebylo na tom dost

až mne zamordovala.

 

6. Její milej za ní chodil

často ve dne v noci,

já prosíval mého tchána

i rychtáře k pomoci,

manželku jsem též nabádal

by toho zanechala,

ona se o mně radila

(jak) by mně zamordovala.

 

7. S úlisností mně vábila

bych šel brambory hlídat,

že mně tam přijde navštívit

že tam budem spolu pak,

stalo se že jak pravila

přišla v mém libém spaní,

já nevěděl co chce dělat

nedal sem pozor na ní.

 

8. Ona měla vražedníky

vchystané po straně,

upřímně si ke mně lehla,

k mé falešné ochraně,

po mém krátkém pobuzení

zase sem tvrdě usnul,

neb jsem celý den pracoval

abych si odpočinul.

 

9. V tom spaní dává znamení

zatvrzelým tyranům,

přiskočili ke mně škrtili

já utek do bramborů,

ona křičí ach! pro Boha

jen ho zabijte brzy,

on by to na mně prozradil

to mně velice mrzí.

 

10. Na manželku (nic) neprozradím,

jen mne nech živobití,

já půjdu pryč

nepřijdu víc

ani se víc hlásiti

dost jsem ji pro rány Krista

pro všechny svatý,

a v tom mně popadli za krk

tak jsem se tuze dusil.

 

11. Já že jsem měl srdce zdravý

věku dvacet dvě léta,

bránil jsem se hrozně smrti

nechtěl sem jít ze světa,

má manželka zapomněla

kde má nůž zastrčený,

ona ho měla zapnutý

však dobře nabroušený.

 

12. Hned vytáhla z kapsy kudlu

vrazila mi (ji) do krku,

já jsem sebou hrozně házel

chytil jsem ji za ruku,

rukou jsem ji silně stiskl

žádal jsem ji o život

nepopřáli mně slovíčka

abych si mohl vydechnout.

 

13. Tu mně škrtili náramně

a tloukli mně do hlavy,

já křik prosil Boha

by mně smrt nedělali,

manželka se přimlouvala

aby ho již dodělali,

že by je někdy prozradil

že by se toho báli.

 

14. Pak když mně zamordovali

ještě (to) všecko nebylo,

táhli mně dále přes pole

kde hloubka vody bylo,

tu mně do vody hodili

a všecko očistili,

když byli ubezpečeni

domů se navrátili.

 

15. Já ubohý až do rána

v této lázni ležel,

ráno hned posla poslala

aby mně vzbudit běžel,

děvečka když k boudě přišla

ta byla rozházena,

tu hned na ni hrůza přišla

neb tam nebylo pána.

 

16. Manželka děvečce praví

snad se někde utopil,

běž k rybáři ať ho hledá,

kdyby někde ve vodě byl,

hned ho našli

na vůz dali

do příbytku přivezli,

tu se falešní přátelé

i dobří lidé sběhli.

 

17. Pak mně brzy prohlíželi

všecko ve mně rozdělili,

střeva a plíce vytrhali

a srdce rozřezali,

ten veliký mok vyzkoumali,

však nic platné nebylo,

něco strachem

lepším lhářem

všecko se udusilo.

 

18. Až čas přišel

Bůh vyslyšel,

krev na pomsty volání,

vzbudil mého dobrodince

v spravedlivé paní,

dary snů brát nechtěli

to zločince chytili,

mou manželku do arestu

i je zaopatřili.

 

19. Má manželko

pro to jméno

všecko tobě odpouštím,

že mne musíš odpovídat

zde i před nejvyšším,

žes byla všeho příčina

i svýma rodičema,

někdy ti na soudu Božím

bude vinna přičtena.

 

20. Děkuji vám všem společně

přátelům všechněm známým,

Bůh vám dobře všechno zaplať

v čem jste mně posloužili,

Bohu všecky vás poroučím

s vámi se smutně loučím,

tělo v zemi odevzdávám

duši Bohu poroučím.

KONEC

 

Starou kramářskou píseň objevil a upravil:

Viktor Tomek, tomek.viktor@seznam.cz

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.