V archivu mladoboleslavského muzea objevil pan Viktor Tomek kramářskou píseň patrně z první poloviny 19. století. Píseň prošla mírnou jazykovou úpravou, aby byla dobře čitelná pro současníky, na její motivy vznikla i současná grafika. Jako celek to jistě stojí na zaznamenání a publikování. Třeba se také ve starých mašovských rodinách otevře studnice dávno zapomenutých příběhů, které vypravovaly prabáby dnešních babiček. Námět kramářské písně je dle všeho pravdivý a ukrutný příběh se skutečně stal. Možná bychom za pomoci pamětníků mohli vystopovat i historické reálie…
Pravdivý příběh,
který se stal v zemi české,
v kraji Boleslavském,
panství Hruboskalském
nedaleko od Turnova ve vsi Mašově,
kterak manželka svého Muže zamordovala,
(jak) jeden každý lépe z písně vyrozumí.
Zpívá se jako: Ukrutná Smrt.
Poslechněte mně smutného
mé žalostné zpívání,
všecky vlastenci rozmilí
a všecky moji známí,
v kterých sem já bejvával
zdaliž jsem vás rozhněval,
pro Boha mně to odpuste
neb se již s vámi žehnám.
2. Přenešťastná ta hodina
v který sem já počat byl,
Ján Mlejnek jest jméno moje
ve vsi Mašově,
v kraji mladoboleslavském
v tomto rozkošném místě,
nedaleko čtvrt hodiny,
to při Turnově městě.
3. Všecky mládenci i panny
příklad si ze mě vemte,
vy šlechetný manželové
spíše mne politujte,
který ste šťastný
v tom stavu v lásce upřímnosti,
děkuji Bohu za ten dar
buďte živí ve svornosti.
4. Vmínil jsem můj věk
mládí svobodný proměniti,
chtěl jsem s pannou ušlechtilou
v stav manželský vstoupiti,
zlí lidé mně bránili,
moje štěstí kazili,
pak vedlejšího souseda
k dceři mně přinutili.
5. Já jsouc ještě nevinný
neznal sem podvod její,
vzal sem si ji za manželku
tak jsem byl k ní upřímný,
já jsem všecko (od) milé snášel
cokoliv mně činila,
ještě nebylo na tom dost
až mne zamordovala.
6. Její milej za ní chodil
často ve dne v noci,
já prosíval mého tchána
i rychtáře k pomoci,
manželku jsem též nabádal
by toho zanechala,
ona se o mně radila
(jak) by mně zamordovala.
7. S úlisností mně vábila
bych šel brambory hlídat,
že mně tam přijde navštívit
že tam budem spolu pak,
stalo se že jak pravila
přišla v mém libém spaní,
já nevěděl co chce dělat
nedal sem pozor na ní.
8. Ona měla vražedníky
vchystané po straně,
upřímně si ke mně lehla,
k mé falešné ochraně,
po mém krátkém pobuzení
zase sem tvrdě usnul,
neb jsem celý den pracoval
abych si odpočinul.
9. V tom spaní dává znamení
zatvrzelým tyranům,
přiskočili ke mně škrtili
já utek do bramborů,
ona křičí ach! pro Boha
jen ho zabijte brzy,
on by to na mně prozradil
to mně velice mrzí.
10. Na manželku (nic) neprozradím,
jen mne nech živobití,
já půjdu pryč
nepřijdu víc
ani se víc hlásiti
dost jsem ji pro rány Krista
pro všechny svatý,
a v tom mně popadli za krk
tak jsem se tuze dusil.
11. Já že jsem měl srdce zdravý
věku dvacet dvě léta,
bránil jsem se hrozně smrti
nechtěl sem jít ze světa,
má manželka zapomněla
kde má nůž zastrčený,
ona ho měla zapnutý
však dobře nabroušený.
12. Hned vytáhla z kapsy kudlu
vrazila mi (ji) do krku,
já jsem sebou hrozně házel
chytil jsem ji za ruku,
rukou jsem ji silně stiskl
žádal jsem ji o život
nepopřáli mně slovíčka
abych si mohl vydechnout.
13. Tu mně škrtili náramně
a tloukli mně do hlavy,
já křik prosil Boha
by mně smrt nedělali,
manželka se přimlouvala
aby ho již dodělali,
že by je někdy prozradil
že by se toho báli.
14. Pak když mně zamordovali
ještě (to) všecko nebylo,
táhli mně dále přes pole
kde hloubka vody bylo,
tu mně do vody hodili
a všecko očistili,
když byli ubezpečeni
domů se navrátili.
15. Já ubohý až do rána
v této lázni ležel,
ráno hned posla poslala
aby mně vzbudit běžel,
děvečka když k boudě přišla
ta byla rozházena,
tu hned na ni hrůza přišla
neb tam nebylo pána.
16. Manželka děvečce praví
snad se někde utopil,
běž k rybáři ať ho hledá,
kdyby někde ve vodě byl,
hned ho našli
na vůz dali
do příbytku přivezli,
tu se falešní přátelé
i dobří lidé sběhli.
17. Pak mně brzy prohlíželi
všecko ve mně rozdělili,
střeva a plíce vytrhali
a srdce rozřezali,
ten veliký mok vyzkoumali,
však nic platné nebylo,
něco strachem
lepším lhářem
všecko se udusilo.
18. Až čas přišel
Bůh vyslyšel,
krev na pomsty volání,
vzbudil mého dobrodince
v spravedlivé paní,
dary snů brát nechtěli
to zločince chytili,
mou manželku do arestu
i je zaopatřili.
19. Má manželko
pro to jméno
všecko tobě odpouštím,
že mne musíš odpovídat
zde i před nejvyšším,
žes byla všeho příčina
i svýma rodičema,
někdy ti na soudu Božím
bude vinna přičtena.
20. Děkuji vám všem společně
přátelům všechněm známým,
Bůh vám dobře všechno zaplať
v čem jste mně posloužili,
Bohu všecky vás poroučím
s vámi se smutně loučím,
tělo v zemi odevzdávám
duši Bohu poroučím.
KONEC
Starou kramářskou píseň objevil a upravil:
Viktor Tomek, tomek.viktor@seznam.cz