Historik Michal Babík (30), který ještě nedávno působil v turnovském Muzeu Českého ráje a poté si „odskočil“ do soukromé firmy, je zpět mezi muzejníky. Nevrací se ale do Turnova. Od 1. dubna bude ředitelem Regionálního muzea a galerie v Jičíně. Zvítězil v náročném výběrovém řízení na uvolněné místo po odcházejícím řediteli Jaromíru Gottliebovi, který se za dobu svého působení v čele jičínského muzea stal hybatelem kulturního dění nejen na Jičínsku, ale i v celém Českém ráji.
Michala Babíka jsme se zeptali:
* Co podle vašeho názoru rozhodlo o vítězství ve výběrovém řízení?
To je spíš otázka na výběrovou komisi. Standardně jsem se zúčastnil výběrového řízení, které vypsal Královéhradecký kraj. Ze zákulisních informací jsem se dozvěděl, že se jedná již o opakované kolo výběrového řízení, neboť v tom prvním nebyl nalezen vhodný kandidát. Výběrové řízení probíhalo ve dvou kolech, v prvním nás bylo asi deset, v druhém – užším kole – jsme zůstali, pokud vím, tři. A co rozhodlo o tom, že zrovna já? Byl bych rád, kdyby tím hlavním, co rozhodlo, byla vize muzea do budoucna, kterou jsem předložil. Možná to byly manažerské zkušenosti, které jsem nabyl v soukromé firmě. Možná to bylo právě moje působení v turnovském muzeu, které je v podstatě co do formy podobnou institucí a je jeho nejvýznamnějším sousedem v Českém ráji. V neposlední řadě si myslím, že mohl rozhodnout můj návrh vytvoření jasného strategického plánu organizace, který chci po svém nástupu nadefinovat. Stručně řečeno: Jedná se o plán, ve kterém jsou jasné a měřitelné ukazatele v podobě zvýšení návštěvnosti, intenzivnější spolupráce se školami apod. V případě, že se mi nepodaří prosadit a plnit tento plán v daném časovém horizontu, férově své místo uvolním někomu lepšímu. Nabídl jsem zřizovateli tuto pojistku.
* V letech 2005 až 2008 jste působil v turnovském muzeu jako historik, a zanechal zde dobře čitelnou stopu. Poté jste mnohé překvapil svým odchodem do soukromé firmy, jejíž činnost s oborem jinak nesouvisela. Nyní zaznamenáváme návrat mezi muzejníky. Proč?
Přestože jsem v turnovském muzeu působil jen necelé čtyři roky, jsem vděčný lidem, kteří v něm pracují, za mnoho neocenitelných zkušeností. Na tu dobu se nedá zapomenout, měl jsem poměrně velkou svobodu v tom, co jsem mohl a chtěl dělat v rámci povolání historika. Za to patří můj díky především ředitelce Vladimíře Jakouběové a dalším. Turnovské muzeum považuji za jedno z nejkvalitnějších v kraji. Jakkoliv mne práce v Turnově naplňovala, začal jsem na konci svého působení pociťovat, že nůžky mezi tím, co nabízí muzeum a tím, co poptává veřejnost, se rozevírají. Obecně spíš myslím, že to je problém doby než kvality práce v muzeu. Zjistil jsem, že je velmi důležité nedívat se jenom do starých knih a dělat si muzeum pro sebe a pro svou zábavu, ale vnímat především trendy doby, poslouchat veřejnost, být nápaditý a každou výstavou se pokusit zaujmout. Poptávka veřejnosti korigovaná odbornými pracovníky a jasnou vizí je motorem, který má muzeum hnát do budoucnosti. Chtěl jsem si vyzkoušet, jak „komerčně uvažující“ veřejnost vnímá muzeum – vytvořit si odstup a pokusit se pochopit, jak „normální“ lidi, kteří do muzea chodí jen výjimečně, samotnou instituci vnímají. To se mi za rok snad podařilo a mnoho věcí teď vnímám jinak, než člověk, který třicet let pracuje v muzeu. Mým kalkulem od začátku bylo vrátit se do muzejní potažmo památkářské sféry. A jsem rád, že můžu být právě v Jičíně.
* Takže vám muzejní práce chyběla?
Odpovím pragmaticky – dělal jsem všechno pro to, aby mi nechyběla. Já vnímám muzeum jako instituci, která má nabízet zcela specifický produkt, kterým je jeho návštěva – a podle mého názoru má velkou šanci být v žebříčku volnočasových aktivit člověka na vyšším místě, než tomu doposud je. Neznamená to v žádném případě, že chci instituci komercionalizovat nebo být za každou cenu senzační. Chci pouze, aby muzeum přestalo být konzervativní uzavřenou institucí otevřenou pouze lidem starším šedesáti let. Muzeum hry v Jičíně má v tomto směru skvěle vykročeno.
* Český ráj, Jičín, Turnov, nabízí se srovnání…
Český ráj byl pro mne jako rozeného Moraváka v minulosti vždy jednoduše definován – je to oblast mezi Jičínem a Turnovem, jehož symbolem je to, co je mezi těmito městy – Trosky.
Když jsem byl poprvé v životě v Turnově, viděl jsem sice krásné náměstí, ale jeho středem projížděly kamióny a na přechodu se díky této dopravě skoro nedalo přejít. Naopak v Jičíně cítím větší klid. Navíc je tu postava Albrechta z Valdštejna, který na mě číhal na všech zkouškách z dějin raného novověku. Později jsem se seznámil s mnoha dalšími osobnostmi jičínské historie – ze všech je mi blízký Čeněk Musil či Karl Kraus. A jičínské muzeum? To mne při první návštěvě díky interaktivním prvkům v expozicích opravdu velice uchvátilo, navíc jsem tam potkal svou bývalou spolužačku z vysoké školy.
S bývalým ředitelem Jaromírem Gottliebem jsem se často potkával v rámci Pekařovy společnosti Českého ráje. Velmi si ho vážím nikoliv jen jako bývalého vůdce instituce, které dal tvář, ale také jako člověka, který se díky svým vlastnostem stal skutečnou osobností Jičínska. Laťka jičínského muzea je nastavena hodně vysoko a budu mít co dělat, abych ji přeskočil. Na druhou stranu – již teď se mi zdá, že v muzeu existují i věci, které bude v budoucnu nutné inovovat anebo změnit. Každopádně je jasné, že moje koncepce vždy bude vycházet z myšlenek Jaromíra Gottlieba, které budu rozvíjet a chtěl bych se je pokoušet i překračovat.
* A co užší spolupráce mezi Jičínem a Turnovem, což se nabízí už vzhledem k Českému ráji?
Na konci minulého roku jsme byli s manželkou v jižním Španělsku – v Andaluzii. Kromě pokusu o výstup na Mulhacén jsme pak delší dobu strávili v Geoparku Cabo de Gata – Níjar poblíž Almérie. Byl jsem velmi překvapen rozdílem, jak chápou Geopark ve Španělsku a jak v České republice. Navštívili jsme špičkové návštěvnické centrum, geopark nabízel kvalitní informace všem svým návštěvníkům, perfektně značené cesty, všude byla vidět identita geoparku, atd. Jedním slovem – člověk věděl, že je v geoparku. Chtěl bych prohloubit právě spolupráci v rámci Geoparku Český ráj, protože krajina, příroda, lidé, tradice a historie jsou tím nejcennějším, co Český ráj nabízí a na co může nalákat návštěvníky ze zahraničí. Nebránil bych se například vytvoření společné aliance všech muzeí na území Českého ráje, jakkoliv samosprávně podléhá toto území třem krajům. Rád bych také zintenzivnil spolupráci odborných kapacit ať už v rámci Pekařovy společnosti či například větší publikační činností. Vše je otevřeno, pro mě je právě větší spolupráce mezi institucemi v Českém ráji velkou výzvou.
Michal Babík (*1980 v Šumperku). Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kombinaci historie – filmová věda. Věnoval se především novodobým dějinám a dějinám evropské integrace. Jeho rigorózní práce o iniciativě Aristide Brianda byla dokonce vydána knižně (získal za ni cenu Edvarda Beneše 3. stupně). V letech 2005 až 2008 byl historikem turnovského muzea, poté rok působil jako manažer soukromé firmy zaměřené na sport, od 1. dubna 2010 bude působit jako ředitel muzea v Jičíně.
Michal Babík je ženatý, bezdětný, manželka pracuje jako učitelka v Základní škole ve Skálově ulici v Turnově, oba pocházejí z Moravy, trvale žijí v Železném Brodě (stěhování do Jičína neplánují). Koníčky: Hlavně hory – ať už na kole, pěšky nebo s lanem, ale vždy s batohem.