KNIHOVNA NENÍ NOCLEHÁRNA ANEB BUĎME PŘIPRAVENI POMÁHAT POTŘEBNÝM

0

Všimli jste si, jak se k nám pomalu a plíživě vtírají formulace, které jsme nanejvýš četli v učebnicích dějepisu nebo v článcích z nedávné historie, konkrétně třeba z 30. let minulého století z období celosvětové hospodářské krize? Potravinová sbírka na chudé, lidé žijící pod existenčním minimem, nové kontejnery na obnošené šatstvo, které již nebude putovat někam stovky kilometrů daleko, ale do českých středisek pomoci. Realita naší současnosti. Smutná. Není proto divu, že v posledních parlamentních volbách skoro 40 % voličů požadovalo „pevnou ruku“, návrat komunistů, či sedlo na lep populistům. A podle některých bude hůř. Minimálně bychom na to měli být připraveni.

A právě do této úvahy přesně zapadá příspěvek, který redakci TvA a turnovským zastupitelům nedávno zaslal ředitel turnovské knihovny Hanuš Karpíšek.
„Knihovna není noclehárna, ale…,“ píše pan ředitel. Knihovníci se totiž v poslední době čím dál častěji setkávají s návštěvníky tzv. ohroženými sociálním vyloučením. Co se za touto formulací skrývá? V knihovně je teplo, internet je zde veřejný, přijít může každý. Bezdomovec, i člověk, který třeba nemá peníze na topení. Čím větší zima, tím větší zájem. Někteří v knihovně tráví i velkou část dne. Vrcholem bylo, když ředitel večer při odchodu domů v suterénu objevil mladou dívku, která tam evidentně chtěla přespat. Co dělat v této situaci? Volat sociálku, policii, nechat dívku, která je evidentně v tísni, jen tak v knihovně ze soucitu přespat?

„Již nějakou dobu vnímám turnovskou rétoriku typu – jsme město sebevědomých občanů nebo slogan, že máme ten správný tah na branku – myšleno v souvislosti například se Střelnicí, Čistou Jizerou, teď nově tomu bude jistě i s Maškovkou, koupalištěm a hokejovým stadionem, a to aniž bych chtěl nějak zpochybňovat společenskou důležitost a prospěšnost těchto projektů. Kladu si ale řečnickou otázku. Je ještě skrze to občanské sebevědomí vidět i na ty, kteří nejsou tak schopní, draví či jim život nedal do vínku kdovíjaký osud a potýkají se s nedůstojnými podmínkami k životu? Když město mělo a má desítky, ba stovky milionů na velké projekty, proč nevím(e) mnoho o existenci azylového domu, sociální ubytovny, sociálních bytů, o veřejné sprše, o konkrétních telefonních linkách a lidech, na něž se lze hned, a pokud možno přímo v Turnově, obrátit? Jsou vůbec, jsou jejich kapacity dostatečné? Proč o i tomhle pravidelně neinformují místní média?“ píše ředitel knihovny. A má pravdu!
Jak byste se zachovali vy, když najdete večer schouleného člověka ve sklepě paneláku? Jen ho prostě vyhodíte na mráz? Je to nová realita, která je prostě tady, a my bychom měli umět na ni reagovat.

Na text ředitele knihovny reagoval starosta města Tomáš Hocke, který v podobných případech doporučuje kontaktovat městskou policii. „Není to jen represivní složka, ale i preventivní, která má v takových případech pomoci a je na takové situace připravena a školena,“ uvedl starosta. Jak připomněl, situací se letos na jaře zabývali zastupitelé. Vznikl materiál, v němž jsou shrnuty poznatky a možnosti, které poskytuje pro sociálně vyloučené osoby město Turnov. „Opatření odpovídají velikosti našeho města. Přesto se pokusím ještě jednou vše prověřit,“ slíbil starosta.

Co je obsahem uvedeného materiálu? Z poznatků z terénu vyplynulo, že problematika osob bez přístřeší je v Turnově ojedinělá a jedná se často o osoby, které zde nemají ani trvalé bydliště. V některých případech se jedná o lidi duševně nemocné, v jiných o určitý typ nezávislého životního stylu.

Město má ve vlastnictví 144 nájemních bytů, dále 204 bytů zvláštního určení a 10 místností v tzv. ubytovacím zařízení pod Vrchhůrou. Zde je k dispozici bydlení se společným sociálním zařízením s teplou vodou. Letos na jaře bylo obsazeno šest místností.
Od května 2009 funguje Fond na podporu sociální oblasti města, pro tento rok je zde k dispozici částka ve výši jednoho milionu korun. Nejvíce z této částky letos čerpal Fokus – 300 tisíc na provozní náklady na sociální služby pro osoby se zdravotním postižením a duševním onemocněním, 200 tisíc šlo Centru pro rodinu Náruč, 50 tisíc obdrželo sdružení Slunce všem na pomoc postiženým autismem, 30 tisíc získala liberecká Alvalída na sekundární protidrogovou prevenci, 28 tisíc obdržela organizace Nová naděje…

Téma bylo projednáváno na říjnovém zasedání zastupitelstva, většina přítomných se shodla, že tohle je téma, kterému by se město mělo velmi intenzivně, už vzhledem k vývoji ve společnosti, věnovat.

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.