Není smyslem tohoto textu rozebírat osudovou úlohu T. G. Masaryka v dějinách našeho národa 19. a 20. století, to nechme povolanějším. Sluší se nicméně tuto prvořadou osobnost v souvislosti s dnešním 70. výročím úmrtí připomenout. „Nebát se a nekrást“, „…řekni mi co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi“, mravnost, slušnost, poctivost, nadhled, noblesa a neuvěřitelný respekt prostých lidí i vládců světa. To jsou základní charakteristiky této prvořadé osobnosti světových dějin.
Právě dnes uplynulo již 70 let od jeho úmrtí. A v pondělí 17. září uplyne 85 let od jeho jediné návštěvy našeho kraje. Byla to tehdy velká sláva. Takhle obraz onoho dne posbíral podkozákovský písmák František Mlejnek:
Bylo to v neděli 17. září 1922. Masaryk nejdříve pobýval v Semilech, kde mj. přijal čestné občanství města. Podnikl i výlet do okolí. Poté odjel vlakem ze semilského nádraží, kam se s ním přišly rozloučit davy občanů. Vlak pomalu projížděl nádražím v Železném Brodě, kde nejvyššího představitele státu rovněž pozdravovalo veliké množství lidí z města i ze širokého okolí.
Po 14. hodině se vlak dostává na turnovské nádraží. Také tady bylo velkolepé slavnostní uvítání starostou města, zástupci vojska a legionářů, železničářů, hasičů, Sokolů a přehlídkou čestné jednotky turnovské posádky. Kolona aut se pak vydala za doprovodu sokolské jízdy z nádraží do města, které bylo doslova nabito množstvím občanů z Turnova i z okolí. Na náměstí se průvod zastavil a dochází k dalšímu vítání a zdravení našeho prvního prezidenta. Poblíž budovy spořitelny před restaurací „U České koruny“ vítají prezidenta dvě malé družičky a také zástupci cechu řeznického v krojích. TGM si vesele potřásl rukou a prohodil několik slov se zástupcem turnovských řezníků panem Cettlem. Oba si vzájemně docela přátelsky poklepali na ramena, což byla pro p. Cettla jistě nezapomenutelná vzpomínka na celý život.
Pan prezident navštívil potom turnovskou radnici, sokolovnu a šperkařskou školu. Z Turnova se pak celá prezidentská výprava vydala automobily přes Sedmihorky na Hrubou Skálu, kde se TGM s chutí prošel lesem až na Mariánskou vyhlídku, odkud si prohlédl půvabné krásy a zajímavosti zdejší krajiny. Obdivoval tuto nádheru od Trosek až ke Kozákovu. V jeho doprovodu bylo tady i mnoho zástupců Turnova, např. okresní hejtman Dr. Smerhovský, starosta města Dr. Honsů, starosta Sokola br. Kulich, Dr. Koťátko a další veřejní činitelé.
Zatím se ovšem přiblížil večer, a tak se účastníci výletu zastavili v Sedmihorkách, kde se podávala večeře. Pana prezidenta tady uvítali po staročeském způsobu chlebem a solí. Po večeři odejel pan prezident T. G. Masaryk se svým doprovodem zpět do Prahy…
Tolik záznam kronikáře. Je tu ale ještě jedna zajímavá paralela Masaryka s Turnovem. Pro někoho možná šokující – obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Jistě ho znáte, minimálně jednou ho v muzeu viděli asi všichni Turnováci. Jde o fascinující dílo významných českých malířů v čele s Mikolášem Alešem. Dlouho se pro něho hledalo místo, ležel zapomenut v depozitářích, až se v 70. letech 20. století v podstatě speciálně pro něj postavila přístavba muzea – galerie ve Skálově ulici. Zde obraz obdivujeme dosud. Nikomu dnes už asi nevadí, že jde o legendu, která se nikdy nestala a která měla posloužit k podpoře vlastenectví. A víte, že to byl právě Masaryk, který jako první hlasitě upozornil, že Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský jsou podvrhy, a že byl za to v tehdejší době neuvěřitelně ostouzen? Co by tomu asi „tatíček“ říkal dnes, sedě v hledišti před obrazem…
A ještě jedna zvláštnost v Turnově v souvislosti s TGM je. Není mnoho větších měst v republice, kde by nebyla Masarykova ulice, kde by stál nebo občas nestál jeho pomník (to podle panujícího režimu). A Turnov? Máme ulici 28. října, Zborovskou, Terronskou, oslavujeme literáty a umělce – Alešova, A. Dvořáka, B. Smetany, Nerudova, Jiráskova, Karolíny Světlé, jsou tu ulice osobností dávné i nedávné historie – Husova, Žižkova, Komenského, Duchychova, Palackého, Pekařova, Kinského, Karla Vika, Jana Palacha a dokonce celé sídliště Jana Patočky. A vedle toho také dodnes oslavujeme velmi kontroverzní osobnosti – ulice Fučíkova, Zdeňka Nejedlého…
A Masaryk nebo Beneš, zakladatelé státu, ve kterém dodnes žijeme a na který je většina z nás hrdá? Dnešní ulice 1. máje u nádraží dříve jméno Edvarda Beneše nesla. Po revoluci v roce 1989 se už k původnímu názvu nevrátila. Také hlavní turnovské náměstí neslo jméno TGM. V 50. letech 20. století bylo přejmenováno na náměstí Pracujících, od r. 1990 je to náměstí Českého ráje. Masaryk se vytratil. Doufejme, že jen z názvu náměstí, protože i po 70 letech je dobré si jeho odkaz připomínat. A nejen z piety nebo jen ze slušnosti!