Periferie. Okraj města či městské osady. Co si tak našinec představí pod těmito názvy. Většinou něco, co zavání provinčností, vlastně spíš vsí než městem. Ale otočme to. Říkat si totiž můžeme, že je to vjezd do města, který o něm mnohé vypovídá, spojnice s přírodou, se starými časy, které v centru už nenajdete. Stejně jako tam těžko budete hledat roubenku, kolem které je zahrada, jak to bývalo. Kdysi. Kdy ještě třeba Malý Rohozec nebyl periferií Turnova. Představuji vám Lukáše Berndta, který na té periferii bydlí. Má roubenku a zahradu jako „kdysi“. A chuť měnit svět, který ho obklopuje.
* Z toho mála, co o vás vím, tak že jste na dnešní poměry veřejně velmi aktivní člověk. Začnu vaším členstvím v osadním výboru, který slučuje Malý Rohozec, Vazovec a Mokřiny. Proč vůbec osadní výbory vznikají? Patříte pod město Turnov, máte totožného starostu, úřady…
Předně, já sebe za veřejně velmi aktivního člověka nepovažuji. A jestliže je takto označován lenoch, jako jsem já, vypovídá to něco o tom, jak zoufale pasivní je naše většinová společnost. Ten osadní výbor chápu jako platformu, která má sdružovat lidi žijící v ohraničené části většího sídelního celku. Jeho členové znají nejlépe své místní problémy a ze znalosti místa také dokážou navrhnout jejich nejlepší řešení. Je také nutné zmínit, že osadní výbory jsou poradními orgány zastupitelstva a měly by tedy být kontaktovány zastupitelstvem při řešení problémů v dané lokalitě. Bohužel musím konstatovat, že v Turnově to nefunguje. Zcela upřímně, já jsem si myslel, že když má někdo poradce, tak se s ním radí. Náš osadní výbor byl městem kontaktován pouze jednou, a to když byl dotázán náš předseda Jiří Drahoňovský, jestli mu nevadí zveřejnění jeho jména na webových stránkách města. Domnívám se, že město nedokáže využívat potencionál, který tady má ve svých občanech. Ale možná se to změní…
* Není to třeba i chybou osadních výborů, že nechodí na zastupitelstva, málo komunikují, nebojují za své potřeby či představy veřejně a s pomocí veřejnosti?
Všechno vychází ze zájmu lidí. Pokud mají zájem a odvahu pozvednout svůj hlas, tak většinou jsou i slyšet. Jestliže lidé klopí uši, nebo vidí jen na hranici svého pozemku, tak tam pochopitelně veřejný prostor a život trpí. My jsme před osadním výborem založili R.O.S.O.S. (Rohozecký okrašlovací spolek, občanské sdružení – pozn. aut.) s cílem být místně aktivní a s představou, že komunikace může fungovat na principu občanské sdružení – město. Naše kritika na stav občanského vybavení Malého Rohozce nás velmi rychle dostala do škatulky – „dělají problémy“. Takže na základě této zkušenosti vznikl osadní výbor, protože ten je legislativně zakotven jako poradní orgán zastupitelstva. Naivně jsme se domnívali, že teď už tím partnerem k diskuzi o věcech, které nás trápí, budeme. Určitě z toho tedy nevyplývá, že bychom komunikovali málo, nebo nechtěli. Opakovalo se ovšem to, co u sdružení. Myslím, že už zase nosíme nálepku potížistů. Ale možná se pletu a město jen neví, jak s veřejností komunikovat.
* Vy jste předsedou sdružení R.O.S.O.S. Nekryje se činnost sdružení s osadním výborem? Zdá se mi, že cíle obou jsou stejné… Nemají v tom třeba úředníci nepořádek, s kým mají vlastně jednat? Osadní výbor i sdružení dělají prakticky stejní lidé.
R.O.S.O.S. je více zaměřen na ochranu přírody, ale je pravda, že s osadním výborem úzce spolupracuje. Jsou to dva hlasy, které volají po stejném. Chceme být prostě slyšet. Věřím, že i úředník se může zorientovat, bude-li chtít. Vznik okrašlovacího spolku souvisí s naším přistěhováním se z Prahy. Předpokládal jsem, že tady je spousta lidí, kteří mají úžasný potencionál, a chtějí ho sdílet. V tom prvním jsem se nemýlil, v tom druhém ano. Je problém něco tvořit tam, kde si již lidé zvykli na fakt, že nic netvořit je vlastně normální.
* Víte, já vám to povím trochu jinak. Sama jsem z vesnice, prostředí, troufám si tvrdit, důvěrně znám. Nelze to říci tak, že by starousedlíci nechtěli něco dělat, jen těžko vstřebávají nové tváře, trvá to dlouho, než vás vezmou za svého. Ono to je oboustranné. Na chalupáře a chataře se na vesnici koukalo jako na Pražáky, i když byli třeba z Liberce a Pražáci a spol. zase koukali na domorodce, jako na exoty a balíky. Já jsem se třeba setkala s tím, že se divili, proč sekáme zahradu sekačkou a nemáme tam romantický plaňkový plot a ovce místo sekačky…
Já to ale nevnímám jako nějakou hořkost. A chápu, že to bude trvat. Tady byly kdysi hasiči, Sokol, hospoda, škola, hřiště… Pak to bylo dlouho mrtvé, ale ledy se již pohnuly. Je mi jasné, že to bude běh na dlouhou trať. Už proto si myslím, že jak osadní výbor, tak sdružení mají svůj smysl.
* Momentálně asi ano, probíhá petice za monitoring kvality ovzduší v obchodně průmyslové zóně Vesecko, kterou iniciujete. Dále vím, že řešíte v této souvislosti i možný rozvoj v této průmyslové lokalitě. Můžete přiblížit, o co se jedná?Ta petice požaduje měření kvality ovzduší na Vesecku. V příštích letech tu má vzniknout nová fabrika Kamaxu, která situaci zase zhorší. Vzhledem k tomu, že není známé současné znečištění vzduchu v této lokalitě, není možné k němu přičíst předpokládané emise z budovaných provozů a nejde tak objektivně zjistit, zda-li náhodou nebudou překročeny povolené limity. Vlastně jsme v situaci, kdy se nové emise přičítají k nule, jakoby jsme tu měli horský vzduch. To nelze připustit. Měřící stanice nejenom zjistí současný stav imisního pozadí, ale taky bude kontrolovat znečištění a informovat o tom občany. Turnovští v centru by měli vědět, že převládající větry vanou z Vesecka přímo k nim.
* Vstoupili jste v jednání přímo s Kamaxem a městem?
Pochopitelně. Nejprve Kamax žádal o povolení ke stavbě skladu. Měli jsme tehdy schůzku s panem Košíčkem, ředitelem Kamaxu, a s panem Kudláčkem, což je hlavní inženýr celého záměru. Je pravdou, že jsme tehdy byli nepřipravení a představa nějakého boje s nadnárodním podnikem nás doslova děsila. Říkali jsme si, že nemá cenu bojovat proti větrným mlýnům. Ale že když už tady mají být ztížené životní podmínky a máme to nést, tak ať z toho má obec nějaký užitek. S Kamaxem jsme se tehdy dohodli, že až se nám podaří sehnat pozemek na hřiště, tak Kamax pomůže městu s investicí výstavby. To bylo jediné setkání. Několikrát potom jsme iniciovali veřejné debaty, ale jinak komunikujeme s městem. Prosadili jsme tento problém jako mimořádný bod programu do zastupitelstva, měli jsme jednání na radnici. Město je velice dobře informováno, jaký máme problém.
* Abych se orientovala. Vy tedy nejste proti stavbě a rozšíření provozu firmy Kamax. Pouze chcete vědět, až se vše dostaví a začne provoz, tak nebude mít fatální vliv na životní prostředí…
A pakliže ano, tak jaký. A to je jediné, co chceme. Opravdu od počátku tvrdíme, že chceme pouze vědět, co to pro nás vlastně přinese. Tady se staví velká fabrika, velký strojírenský provoz a nikdo nechce udělat to základní, a co mně přijde naprosto logické, tj. posouzení vlivu na životní prostředí nezávislou organizací. Druhým problémem je, jak se tato fabrika staví. Nejprve se hovořilo o skladu, nyní je na stole žádost o kalicí linku, pak z jedné linky budou tři. Později dojde k tomu, že se ze skladu změnou účelu stavby, což je velice benevolentní řízení, udělá třeba lisovna, tažírna drátu nebo cokoli, co budou právě potřebovat. Nikdo neposuzuje tu fabriku jako celek. No, a nám se nelíbí, že město, přestože jim to říkáme, před tím strká hlavu do písku a nejeví zájem chránit své občany.
* Většina lidí si ale možná řekne, že životní prostředí fajn, ale je nezaměstnanost. A Kamax, ale i Ontex nebo Antolin dávají práci nejen Turnovu, ale i širokému okolí. A díky tomu Turnov zatím tolik nepocítil krizi. Obávám se, že podporu budete získávat těžko.
Já s vámi souhlasím a i takto jsme to vždy chtěli všem zúčastněným stranám vysvětlit. Nechceme nikomu brát práci. Vysoká zaměstnanost v regionu přináší peníze do služeb, to všechno je v pořádku. Znova opakuji. My nemáme problém s tím, že Kamax se chce rozvíjet, na to má samozřejmě právo. Co chceme je čistá, férová hra v rámci zákonných norem a platné legislativy a na to máme zase právo my.
* Na stránkách R.O.S.O.S. máte studii nádherného hřiště, předpokládám, že to je další možný krok k tomu, aby se vrátil do vesnice veřejný život. Mimochodem, stránky sdružení bych možná víc využila právě ve smyslu toho začlenění. Mohly by více kopírovat klasické stránky jiných obcí.
Určitě je tam velký prostor pro zlepšování. Dokonce máme takový nápad udělat jednoduché tištěné noviny, občasník. Ale je to o čase a momentálně jsem se musel věnovat studiu. Ale k tomu hřišti…
* …musím říci, že jsem ze studie hřiště nadšená, mám ráda netypické stavby. Organické tvary se tomu tuším říká…
Ano. Architekt Vojta Javorský, který dělal naše hříště, je člověk, který studoval u Evy Jiřičné, takže on má vlastně v krvi tohle pojetí…
* …no jasně, takže tak trochu Kaplický…
(Smích) …on i ten plot se má tak trochu vlnit… Ano, trošku Kaplický.
* Dobře. Takže je tu záměr hřiště. Chtěla bych vědět cokoli, co mi k tomu můžete říci…
Motivace ke stavbě hřiště je ta, že na Malém Rohozci chybí veřejný prostor a děti si zde doslova hrají na ulici. Takže naším hlavním záměrem už od počátku bylo dostat děti z té silnice. A k samotnému projektu. Jedná se vlastně o větší altán, který má dřevěnou konstrukci. Mělo by to fungovat na principu komunitního centra, které by se dalo využít, jak na akce sdružení, tak i na ty soukromé. Největší problém bylo najít pozemek, kam to hřiště umístit. Tady hodně pomohlo město. Návrh na samotné hřiště udělal zdarma Vojta Javorský a daroval ho městu.
* A jak jste daleko?
Kompletní architektonický návrh včetně rozpočtu už má pan starosta u sebe. Zjednodušeně řečeno – realizace je rozdělena na tři etapy. Do první fáze spadá oplocení, dětské herní prvky, výsadba, lavičky a plocha hřiště. Druhá etapa je altán v základní podobě a třetí je dokončení celého záměru. Rozpočet na celý záměr je přibližně dva miliony, ale víme, že důležitější než budovat moderní architekturu je dostat ty děti z ulice. To už nesnese odklad. Proto si umíme představit i skromnější variantu a kdo ví, třeba se časem podaří uskutečnit i ten krásný návrh pana architekta Javorského. Velkou nadějí je pro nás pan starosta Hocke, kterému se návrh velice líbil a pan místostarosta Pekař, který má k Malému Rohozci blízko.
* Nenapadlo vás třeba kandidovat v příštím roce do městského zastupitelstva? Znáte problematiku okrajových částí a váš osadní výbor není zdaleka jediný kolem Turnova.
Přestože jsem zcela přesvědčený, že politika není moje cesta, nějak mě to tam směřuje. Uvažuji o tom, víc vám k tomu v tuto chvíli neřeknu…
* Vaše zájmy?
Pokud zrovna nedělám na chalupě a zahradě, kde je práce a možnost seberealizace (smích) stále dost, a nějak to neubývá, tak to asi bude znít všelijak – to okrašlování vnější, je v podstatě taky okrašlováním vnitřním. To je třeba o těch stromech, které jsme vysázeli. Když vysadíte stromy, věnujete jim svůj čas, zajistíte realizaci akce a pomoc od lidí, tak vás to potěší a vnitřně rozvine, okrášlí.
* Já vás chápu, i malé, jakoby bezvýznamné věci mohou udělat krásné prostředí…
No, pokud tedy… Letos jsme měli úklid obce a rozhodli se, že natřeme obecní vývěsky a zábradlí ve Vazovci. A tak jsme šli za paní Těhníkovou na odbor správy majetku se žádostí o dvě kila barvy. Dala nám jen jedno. Na naše argumenty, že jedno kilo nebude stačit, nebyl brán ohled. Tak jsme si vzali, co dali. Pochopitelně to nestačilo, je to natřené jen jednou. Takže z mého pohledu špatně udělaná práce. A co z toho cítím? Smutek. Protože si myslím, že by vlastně měli být na městě rádi, že jsme to udělali za ně, byť je to úplná maličkost. Když jsem byl ve Velké Británii, tak tam je postoj úřadů zcela jiný. Tam třeba dobrovolníkům poděkují v místním tisku. Naši úředníci by se měli naučit občany k pro obec prospěšným činnostem motivovat a ne je svým nevstřícným jednáním odrazovat.
* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Lukáš Berndt (*1976) pochází z Jenišovic. Učí na jazykové škole v Mladé Boleslavi, na Karlově univerzitě v Praze ukončuje rozšiřující studium angličtiny. Původním povoláním je speciální pedagog. Žil tři roky ve Skotsku a hodně cestoval. Nyní žije v Malém Rohozci, je ženatý, má dvě dcery.
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT