To, že se kdejaký muž otočí za hezkou ženskou, je už jaksi nasnadě. Také oči nejedné ženy často obdivně a rády spočinou na těle dobře stavěného chlapa. Bohužel, nemalá je také část veřejnosti, která si, kulantně řečeno, myslí, že svalnatá ramena s býčí šíjí vesměs nesou o to míň vybavenou hlavu. Někteří rejpalové jdou dokonce tak daleko, že úmyslně šíří zprávy typu: „Ztratil hlavu, ale naštěstí v ní nic neměl…“
Pro turnovského rodáka Pavla Kočvaru však tohle rozhodně neplatí. Absolvent ekonomie zdejší Obchodní akademie a Hotelové školy to má v hlavě srovnáno, jako Alois Jirásek knížky ve své knihovně. „I když moje postava nebývala zrovna sportovním prototypem, jako dříve každý kluk, sportovali jsme, kde se dalo. Takový fotbálek jsme hráli dokonce i na Trávnicích. Pak jsem začal hrát za Turnov závodně stolní tenis a to mi vydrželo prakticky celou školní docházku, než přišlo mé klíčové osobní rozhodnutí dostat pod naprostou kontrolu své tělo,“ vzpomíná ekonom ohrazenické firmy Nářadí Jiránek, aniž by si asi uvědomil, že symbolicky už tehdy se jeho životní pouť protnula s tou Karla Melichara, t. č. tělocvikáře.
…
Snad až na prostorově poněkud výraznou postavu jinak nenápadný člověk se vedle účetních operací a spokojeného manželství s manželkou Michaelou již bezmála 25 let věnuje kulturistice, resp. už před čtvrtstoletím si ji zvolil jako svůj životní styl. „Dělám to pro sebe, pro svou radost, a hlavně: baví mě to. To, že se občas někde porovnám s ostatními, je pro mě jenom jakési ověření si správnosti mé cesty. Když to z nějakých důvodů dopadne špatně, nehroutím se z toho, když to dopadne dobře, je to jen třešnička na dortu mé životní filozofie. Zatímco jiní relaxují třeba při četbě knížek nebo u hudby či filmu, pro mě je prostě tím nejlepším relaxem cvičení,“ vyznává se urostlý pořízek.
Skloubit občasná měření s ostatními svalovci s pracovní a rodinnou rovinou života není ani při evidentní sebekázni sice snadné, ale Pavel Kočvara to dává celkem v pohodě. „To je především díky pochopení mé manželky. Máme rok a půl starého syna Dominika, ale protože ani jí není cvičení cizí, vedle mého individuálního cvičení si někdy dokážeme zacvičit i společně s klukem. Michaela se mnou jezdí i na závody, takže v ní mám velkou oporu po všech stránkách,“ pochvaluje si kulturista a se smíchem odpaluje otázku: „Co říká žena na to, že má doma takového siláka?“ krátkou větičkou, že: „Zatím si nestěžuje…“
Přelom loňského léta a podzimu byl však hektický pro všechny. Kvůli nominaci na Mr. Universe, což je nejprestižnější závod nejstarší kulturistické asociace NABBA (Národní amatérská asociace kulturistiky), Pavel Kočvara absolvoval v Praze pohárové klání, kde byl v kategorii Masters 40+ druhý a v nejvyšší a nejtěžší kategorii skončil třetí. Po pár dnech následoval rychlý přesun do Rakouska, kde si byl prakticky už jenom ověřit formu. I přes jisté zdravotní zádrhele z toho bylo 5. místo mezi muži a druhý flek v Masters.
Finálové klání…
A pak už se šlo až na samý vrchol. V anglickém Birminghamu to bylo nejtěžší, protože mezi patnáctkou soutěžících o titul Mr. Universe byli mj. také čtyři exvítězové tohoto klání, takže zůstat po výběru do nejlepší šestky těsně před branami finále Masters rozhodně nebylo ostudou. Čtvrtým závodem během pěti neděl bylo listopadové MS na Kypru. Ani tady to na cenný kov nebylo, ale jak jsme již předeslali, prvotně nejdůležitější byl dobrý pocit z konkurenceschopnosti a ve finále také ze sebe. „Kyperské mistrovství světa nemá ve světě kulturistiky až takovou váhu jako Mr. Universe, ale už ze samotného faktu, že jsem se nekrčil jen někde v koutku a předvedl rovnocenný výkon s finalisty, mi udělal obrovskou radost,“ podotknul turnovský silák.
Není určitě bez zajímavosti, že kulturistika má svůj podstatný rozpor, a to v přípravě a závodech samotných. Ty se skládají ze společného nástupu, kde kulturisté provádějí tzv. čtvrtobraty a zaujímají povinné pózy. Pak se po jednom chodí individuální sestavy a zpravidla desítka rozhodčích provádí užší výběr. Menší skupiny se poté vrací opět k pózám, dokud z tohoto koloběhu nevykrystalizují samotní vítězové…
„V přípravě držíte přísnou a co nejlépe složenou dietu, abyste do těla dostali co nejvíc živin, hlavně bílkovin. Na minimum musíte omezit přijatou energii ve formě sacharidů i tuků. Ač to možná vypadá blbě, dost tvrdě trénujete a makáte na odstranění nedostatků, děláte aerobní činnost a přitom hlavním ukazatelem není vaše váha, ale zrcadlo, ve kterém musíte svojí formu kontrolovat, jestli se ubírá správným směrem. V rámci objektivity je dobré posouzení nezávislou osobou, která ví, o co tu kráčí. No a pak přijde vystoupení, v němž jdou všechny tyhle věci stranou a víc záleží na jeho choreu, zvolení správného odstínu nástřiku soutěžní barvy na pokožku, provedení jednotlivých póz, a leckdy také třeba na tvaru a barvě plavek. To vše spolu s estetickým viděním rozhodčích ovlivňuje konečný výsledek,“ popisuje zaujatě Pavel Kočvara.
Stejně jako všichni kulturisté, také on moc dobře ví, že hlavními aspekty úspěchu je mohutnost a vyrýsovanost svalstva, minimální množství podkožního tuku, hloubka a tvrdost svalů, i jejich symetrie, přičemž zásadní podmínkou jsou široká záda a ramena, úzký pas a mohutné nohy. K nejsilnějším zbraním našeho reprezentanta patří především zmíněná symetrie svalů a zejména boční a zadní pózy. Spoleh je prý také na poměrně silná záda, a slušné parametry má i triceps – trojhlavý sval pažní.
„Je třeba si uvědomit, že kulturistika není jen o předvádění svalů samotných, ale o neustálém skládání do sebe zapadající mozaiky. Jejími střípky jsou genetické vlohy, neodmyslitelně správná výživa, rozumné posilování a hlavně pečlivá regenerace. Jde o skutečnou alchymii poměrů a vyváženosti jednotlivých střípků, které musí zapadnout přesně na své místo,“ ví lépe než kdo jiný turnovský patriot Pavel Kočvara, pro kterého není problémem vedle manželčiny lehké stravy spáchat v kuchyni také něco sám. V tomhle nedá dopustit hlavně na krůtí a hovězí maso, vejce a samozřejmě také zeleninu. Vše v co nejlepší kvalitě. „Snažím se samozřejmě o co nejpřirozenější cestu pro moje tělo. Při svojí hmotnosti rovněž používám jedny z nejkvalitnějších doplňků stravy na trhu od firmy Amix, především proteiny, aminokyseliny, vitamíny a minerály. Důvodem je, abych neustále nepřetěžoval svůj organismus, a to především trávení, pouze klasickou stravou.“
Ano, jsou profesionálové, kterým se o tohle všechno stará realizační tým, a existují také amatéři, kteří se profesionálně starají o své tělo sami. Ovšem jenom málokdo je schopen a hlavně ochoten se v běžném životě takovému drilu sebe sama podřídit. Bez ohledu na sportovní výsledky už to samo zaslouží neskonalý obdiv k takovým mužům. Ti opravdoví, stejně jako Pavel Kočvara, jenž skromně přiznává, že ani po těch mnoha letech svého snažení není na sto procentech chtěného stavu, nepotřebují nosit do všech směrů vyboulená tílka. A nebýt Karla Melichara, jemuž patří posilovna na „hotelovce“, kam chodí cvičit, tak jsme jej k naší i vaší škodě neobjevili ani my…
Karel Vodrážka, vodraz@centrum.cz