Přestože nohejbal vycházející ze světově nejpopulárnější kolektivní hry není až tak na očích jako fotbal samotný, pro spoustu vyznavačů kulatého nesmyslu jde o atraktivní sportovní odvětví, které by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než se mu dostává. V současné celonárodní situaci se peníze na nohejbal shánějí mnohem hůř než na jiné sporty, ať už jde o fotbal či v poslední době třeba také o florbal, a to jsou provozní rozpočty nohejbalových oddílů mnohem nižší.
Vedle zasvěcených asi málokdo ze sportovní veřejnosti ví, že v Příšovicích se nohejbal hraje již čtyři desetiletí, pravda, s poněkud delší odmlkou. „Po rozpadu ligového týmu Mnichova Hradiště jsme s Ladislavem Krausem a Lukášem Budkaiem probrali naše možnosti a po vzájemné dohodě do toho šli. Rozšířili jsme kádr pro ročník 2017 a zkusili krajskou soutěž. Postupně jsme také dávali dohromady i náš areál s antukovým kurtem u sokolovny tak, abychom mohli v rámci možností kvalitně trénovat,“ vrátil se v čase Jan Košek, který je nejen jedním z hráčů, ale zároveň také místostarostou Příšovic.
Jeho otec Zdeněk Košek vede tamní Sokol již řadu let, přičemž tady vedle tří oddílů stolního tenisu, které hrají v libereckých ligách neregistrovaných, působí také dva nohejbalové a dva volejbalové týmy. U dvou písečáků se rovněž pevně uchytil silně expandující florbal, ale zdejší sokolové, věrni Tyršově myšlence, mají i svá cvičení. Velmi dobrá je prý spolupráce s turnovským AC, založená na oboustranně prospěšném zájmu na objevování talentů a dalším atletickém rozvoji mládeže v co nejširším měřítku. „Od 1. listopadu nám začínají cvičit také maminky s dětmi do dvou let,“ doplnil další vznikající oddíl příšovický místostarosta.
Ten spolu se svými spoluhráči zažil v posledních letech na kurtech docela divokou jízdu. Pravidelné soutěže začaly Příšovice hrát v roce 2016 na Liberecku. Hned v tom následujícím přišla možnost kvalifikace o 2. ligu.
„Ještě teď mně z toho běhá mráz po zádech. V kvalifikačním duelu jsme hráli s Budíkovicemi a v pětisetovém klání jsme prohrávali už 1:4. Nakonec z toho bylo zázračné otočení na vítězných 5:4 a mohli jsme náležitě slavit,“ připomněl tehdejší euforii nohejbalista Jan Košek. Sen ale trval dál. Vyšší soutěž Příšovičtí coby nováček vyhráli, ale vzhledem k reorganizaci Českého nohejbalového svazu bez možnosti dalšího postupu. Parta kolem slovenského juniorského vicemistra Evropy v dresu Slovenska a držitele několika dalších cenných juniorských titulů Lukáše Budkaie opanovala taktéž ročník 2019 třetí nejvyšší soutěže v Česku, což na nějakých 1 300 obyvatel obce je více než slušná sportovní vizitka.
„Bohužel jsme nesplňovali podmínky pro start v 1. lize, takže výš to prostě nešlo. Pominu-li finanční stránku věci, její organizační řád požadoval také technické zajištění TV přenosů, nutnost tribun pro diváky a také sociální zázemí na patřičné úrovni. Do toho jsme se s naším rozpočtem v řádech desetitisíců zkrátka k naší smůle nemohli vejít,“ vysvětlil Košek z pozice hráče i oddílového funkcionáře. Poté následoval většinový odchod hráčů do Plazů na Mladoboleslavsku, kde nově parta získala v roce 2021 titul mistra v 1. lize! V Příšovicích zůstalo původní jádro rozšířeno o nové hráče. Úspěšní sportovci se ovšem museli složitě vypořádávat s dopadem covidové pandemie.
Spolu s Koškem, Krausem a Budkaiem se na příšovické „zlaté éře“ podíleli Davidové Šimáně a Odler, Ladislav Oborník, Lukáš Sisák, Olda Macháček, Patrik Srba, Ondřej Bartoš, Tomáš Zelba či akademický mistr ČR Radim Jeník. Nohejbalisté jsou zvyklí trénovat jednou týdně v neděli, k tomu je třeba přičíst různé turnaje a samozřejmě také mistrovská utkání KP. Jen připomeňme, že v systému jaro–podzim se tato hra hraje na dva vítězné sety do 10 bodů a utkání se skládají z osmi duelů, když předepsané jsou tři „dvojky“ (hráčů), dvě „trojky“ a jeden singl. O kvalitě příšovických nohejbalistů svědčí mj. fakt, že Budkai, Bartoš, Šimáně, Oborník, Srba a Jeník se budou pro sezonu 2022 pohybovat v nejvyšší soutěži – extralize. Po hráčském doplnění kádru Jindřichem a Martinem Procházkovými ze Semil teď Příšovice udávají tón v nejvyšší soutěži Libereckého kraje. Po triumfu v sezoně 2020, kdy za Příšovicemi skončily Koberovy, Ostašov, Lučany, Chotyně a Hodkovice, po posledním vítězném duelu s libereckým Ostašovem ovládli příšovičtí sokolové také ročník 2021 a nyní vedle symbolické finanční částky za vítězství čekají ještě na historický putovní pohár se štítkem s názvem jejich klubu s hrdým sokolem v logu.
Také v Příšovicích léta neúprosně běží a současná hektická doba podobným příběhům příliš nepřeje. A kdo má odvahu, dokáže si přiznat, že pro věc zapálených lidí ne pomalu, ale hodně rychle ubývá. „Z neklidného mládí jsme dorostli do rolí otců a živitelů rodin, s čímž asi nic neuděláme. Co však udělat můžeme, je vychovat si dobré nástupce a předat jim své zkušenosti. Proto v hlavě nosím myšlenku na projekt ve smyslu staň se nohejbalistou. Na formě náboru pracujeme a rozjet to chceme do konce roku,“ uzavřel muž sedící na několika židlích, které jej k tomuto kroku více než opravňují.