Návraty k tradičním hodnotám našich předků jsou velkým trendem dnešní doby. Kontrast nejmodernější techniky a vymožeností se někdy trošku bije se základními principy a návyky. Při nákupu čehokoliv vytahujeme svoje látkové tašky, abychom byli ekologičtí. Jejich obsah ale velmi často už moc zdravý není. Děti vyháníme na poloprázdná hřiště, ale sami ven skoro nechodíme, protože na polovinu věcí máme aplikace a tu druhou zvládnou přístroje. Milujeme tradiční jarmarky a poutě s domácími produkty a řemeslnými výrobky, ale jezdíme na ně autem. Co naštěstí zůstává konstantní, a doufejme, že tomu tak ještě dlouhá léta bude, jsou knihy. Těch, kteří mají rádi vůni papíru, je mezi námi naštěstí stále ještě dost. Města i obce si uvědomují, že čtení knih je podstatnou záležitostí jak pro děti, tak i pro dospělé. Proto se začíná znovu investovat do prostor, kam si chodí lidé půjčovat knihy a mohou se zde ponořit do světa fantazie. Knihovny jsou totiž nejen chrámem vědění, ale i místem pro setkávání, příjemné rozhovory a dávají možnost zapomenout na všední problémy a starosti.
Letos v září oslavila rok od znovuotevření knihovna ve Vesci pod Kozákovem. Za první rok fungování si zde čtenáři půjčili téměř 600 knih. Není bez zajímavosti, že knihovnicí a zároveň kronikářkou této obce se stala mladá maminka Kamila Klímová, která se do našeho kraje dostala vlastně náhodou. Z rodného rovinatého Nymburka se řízením osudu přestěhovala do Českého ráje, který dříve znala z prázdninových návštěv, a už zde zůstala. Je absolventkou bakalářského programu historicko-literárních studií na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Dále vystudovala magisterský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
LIDÉ SI MALOU VESNICKOU KNIHOVNU OBLÍBILI
Na přelomu 19. a 20. století měli lidé možnost si něco málo půjčit od různých nadšenců a spolků. Založení knihovny ve Vesci se datuje rokem 1921. Od počátku své existence sídlí v budově dnes už bývalé školy. Proto byli knihovníky vždy místní učitelé. V roce 1953 se ředitelem v místní škole stal František Mlejnek, který se ujal i vedení knihovny. Později měl společně se svou manželkou na starosti také obecní kroniku. Knihovnu vedl i po uzavření vesecké školy, dohromady přes 60 let. Po jeho smrti zůstala knihovna na čas uzavřena.
* Jak ses k vedení knihovny dostala? zeptala jsem se Kamily Klímové.
Začátkem roku 2016 mě oslovil starosta obce Jaroslav Votrubec. Nabídl mi, zda bych se chtěla stát kronikářkou a knihovnicí. Byla jsem v té době těhotná, ale dlouho jsem se rozmýšlet nemusela. Vlastně se mně tím splnil sen. Chvíli ale ještě trvalo, než jsme knihovnu mohli znovu otevřít.
* Co všechno bylo potřeba připravit?
Vzhledem k tomu, že prostory mají svůj věk a dlouho sem nikdo nevkročil, byla místnost knihovny v bídném stavu. To se týká i knižního fondu, spoustu knih jsme museli kvůli špatnému stavu vyřadit. Pokud měla knihovna oslovit původní i nové čtenáře, byla nutná celková rekonstrukce. S velkou pomocí obce jsme zde vymalovali, pořídili nové regály a další nábytek. Díky skvělé spolupráci s regionálním oddělením semilské knihovny jsme mohli nové regály znovu zaplnit a knižní nabídku pravidelně obměňujeme. Za laskavého přispění obce a místních podnikatelů jsme nakoupili nové knihy a nadále se snažíme fond doplňovat.
Šla jsem do toho s tím, že chci vytvořit příjemné místo, kam lidi budou chodit rádi. Kde budou mít svůj koutek malé děti a ti větší a jejich rodiče tu najdou knihu, která je zajímá. Klasika zde má, stejně jako v každé knihovně, své místo a je o ni zájem. První kniha, kterou jsem tady půjčila, byli Zapadlí vlastenci od Raise.
* Povedlo se to?
Slavnostně jsme otevřeli 15. září 2017. Letos jsme tedy oslavili rok od znovuotevření. Na začátku jsem si říkala, že musím stát nohama na zemi a nedoufat v zástupy čtenářů. Je to malá, vesnická knihovna. Ale jsem příjemně překvapená, protože návštěvnost je mnohem větší, než jsem očekávala.
Zájem o knížky ve Vesci je…
* Čím to je, že se ve Vesci tolik čte?
Žijí tu lidé, co mají rádi knihy a co se zajímají o okolní svět. Zároveň tu máme hodně mladých rodin s dětmi, pro které je večerní čtení běžnou záležitostí. A samozřejmě se tomu snažím jít naproti. Vzhledem ke svojí profesi sleduji knižní trh a vím, co je oblíbené. Lidé tady čtou hlavně historické romány. Výhoda malé knihovny je, že většinu svých čtenářů dobře znám. Povídám si s nimi o tom, co přečetli, a příště už vím, co by se jim mohlo líbit.
* Jsi na mateřské dovolené, která dovolenou v tom pravém slova smyslu určitě není. Věnuješ se, kromě knihovny, profesně ještě něčemu dalšímu?
Ještě při škole jsem začala pracovat pro Ústav Českého národního korpusu. Jedná se o práci s texty 19. století a jejich úpravu pro potřeby současné lingvistiky. Zároveň píšu recenze na současnou českou beletrii a na dětské knížky pro server www.iliteratura.cz. Na jaře letošního roku jsem navázala externí spolupráci s Nakladatelstvím Plus a dělám pro ně korektury připravovaných knih.
* Jaké plány máš s knihovnou do budoucna?
Chtěla bych na návsi postavit knihobudku. Vesec protíná červená turistická značka a mně se moc líbí představa takového „poutního místa“. Někteří čtenáři obohacují náš fond knihami, které vyřazují ze svých soukromých knihoven. Všechny bohužel zařadit nemohu, i když jsem za ně moc ráda. Právě ty by tam mohly najít své místo. Ráda bych také pořídila počítač s internetem.
Loni jsem s dětmi pořádala tvoření výzdoby do knihovny a vánoční rozbalování knih. To bych chtěla zachovat, protože akce pro rodiče s dětmi jsou vždycky moc fajn. Pohrávám si i s dalšími nápady. Třeba nějaké autorské čtení nebo přednáška, ale to ještě nemá jasné obrysy.
* Vesecká knihovna získala nominaci v zajímavé soutěži, můžeš to trochu přiblížit?
Jedná se o soutěž Nejlepší knihovna Libereckého kraje za rok 2018. Regionální oddělení semilské knihovny, pod které spadáme, nominovalo naši knihovnu společně s dalšími dvěma. Pro vyhodnocení se zkoumá několik kritérií. Té nominace si velmi vážím, tak uvidíme, jak to dopadne.
* Budeme držet palce, děkuji za rozhovor a přeji všechno dobré.
Zuzana Kolářová, zuza.kolarova@gmail.com
…