Podkrkonošský symfonický orchestr není třeba představovat. Toto téměř stohlavé těleso je v regionu dobře známé. Pro letošní jaro PSO pro své publikum připravil speciální program, který stojí tak trochu mimo oblast hudby, které se běžně věnuje. Jarní koncertní turné Podkrkonošského symfonického orchestru totiž bude ve znamení programu složeného z temperamentní španělské a latinskoamerické hudby. Některé skladby zazní i v české, nebo dokonce evropské premiéře! Více v rozhovoru s ředitelkou orchestru Hanou Červenkovou.
* Premiéra vašeho letošního jarního programu se uskuteční v pátek 4. května v turnovské Střelnici, na co se diváci mohou těšit?
Přivezeme výběr toho nejlepšího ze španělské, a především latinskoamerické hudby 19. a 20. století. Pustili jsme se s touhle dramaturgií na tenký led, protože španělská, resp. latinskoamerická hudba se v naší zemi v symfonické podobě téměř nehraje. Pro Středoevropany je tahle hudba mnohdy velká „exotika“, nemáme ji v krvi, rytmus latinskoamerických skladeb je nám často málo srozumitelný. O to zajímavější je potom výsledek, tyhle rytmy dokáží navodit výjimečnou atmosféru…
Snímek z jednoho z předchozích koncertů
* Jste k sobě poměrně hodně nároční, jiný by vsadil na známé melodie, nebo si pozval nějakého popového zpěváka. Publikum byste měli jisté a ušetřili byste si tím mnoho práce a starostí…
To máte asi pravdu. Určitě je to varianta, jak udělat jeden divácky atraktivní, mainstreamový program, ale tím to končí. Rozhodně to není dlouhodobější cesta. Tedy ne pro Podkrkonošský symfonický orchestr. Ti, kdo nás sledují delší dobu, ví, že žádný program nehrajeme dvakrát. Snažíme se věci neopakovat, dramaturgie skládat tak, aby se v jednom roce objevila vždy dvě zcela odlišná témata – jedno v jarním, druhé v podzimním programu. Vychováváme tím sami sebe, rozšiřujeme si obzory, protože se učíme hrát různé žánry. Ale snad tím tak trochu vychováváme a doufám, že i bavíme, naše publikum. Hráli jsme českou hudbu, hráli jsme tance, hráli jsme duchovní hudbu, symfonie, houslové koncerty, hráli jsme se sbory, hráli jsme s jinými orchestry, vystupovali jsme se sólisty Národního divadla, s italským programem, filmovou hudbou, jazzem a asi toho bylo ještě mnohem víc. Teď je na řadě latinskoamerická hudba. A ráda bych zdůraznila, že ne proto, že už všechno ostatní bylo, ale proto, že je to něco úžasného!
* Příprava takového programu zabere hodně času, byly na cestě i nějaké krize?
No, když to řeknu s nadsázkou, tak krize je vlastně tak trochu permanentní. Složení stočlenného orchestru se vám pořád mění pod rukama a je opravdu náročné s tím pracovat. Další věcí jsou omezené časové i hudebně technické možnosti členů orchestru, protože nepočítám-li několik učitelek ze ZUŠek, nikdo z nás není profesionál. Nemáme čas cvičit na nástroje, abychom měli prvotřídní techniku, kloubíme to všichni horko těžko s prací, studiem, rodinou a starostmi, které má každý člověk. Běžně se stává, že se některé nástroje na zkouškách neobjeví nebo nepotkají třeba několik měsíců. To je pak krize… Na druhou stranu ale musím členy orchestru pochválit, protože úsilí, které musel každý muzikant vyvinout, aby zrovna tenhle program dostal pod kůži, bylo mnohem větší než kdykoli předtím. Vidím na každé nové zkoušce, jak se díky jejich poctivé práci ty skladby posouvají a získávají s každým dalším přehráním větší a větší šmrnc.
* Podle jakého klíče jste program skládali?
Když zdůrazňuji, že se snažíme, aby to, co děláme, mělo hlavu a patu a nebylo to plytké, myslela jsem tím i dramaturgii. Program ve stylu: Dobrý den, přijeli jsme vám zahrát nějaké nahodilé písničky z Jižní Ameriky, radujte se – se nám zdál trochu málo, takže i proto začínáme hudbou španělskou, protože právě Španělé nám Jižní Ameriku objevili, začali kolonizovat a vznikla z toho celá nová civilizace, kterou se po hudební stránce pokusíme přiblížit. Snažili jsme se představit co nejpestřejší zastoupení jednotlivých zemí. Například jsme kontaktovali kolumbijský Orquesta Filarmónica de Bogotá, protože se nám moc líbily jejich úpravy skladeb. Říkali jsme si, že je to asi bez šance, protože oni jsou v Kolumbii něco jako Česká filharmonie u nás, ale Kolumbijci nás dostali. Byli strašně milí, pohotově reagovali, psali, že jsme první z Evropy, kdo jim o noty píše, zajímali se, jak jsme na ně narazili. Když si o nás zjistili, kdo jsme a o co se v Podkrkonoší snažíme, poskytli nám notový materiál úplně zadarmo, protože nás chtěli podpořit v našem snažení. Do dneška z toho mám velkou radost, protože jsem z českého prostředí zvyklá, že ať děláte pro ostatní cokoli a jakkoli nezištně, každý se vás snaží v první řadě zkasírovat.
* … je to tedy někdy docela slušné dobrodružství plné překvapení.
Za orchestrem jezdím do Semil už víc než sedmnáct let a vyrostla jsem v tom, ale věřím tomu, že koncerty dobrodružné budou. Moc bych si přála, aby lidé přišli, a přišli otevření tomu, že uslyší něco, co tu ještě nebylo a už třeba nikdy nebude, a byli za to rádi, tak jako jsme rádi my. Protože i když tušíme, že to asi nezahrajeme tak, jako orchestry z Venezuely, o to víc si to užijeme a doufám, že diváci s námi.
* Můžete závěrem přiblížit, kde všude s tímto programem vystoupíte?
Premiéra bude v pátek 4. května v kulturním domě Střelnice v Turnově. Na tenhle koncert bych chtěla pozvat obzvlášť, protože z technických důvodů jsme museli přesunout termín z konce června na začátek května v době, kdy už na ostatní koncerty předprodej dávno běžel. To znamená, že další koncerty – 5. května v Jičíně a 19. května v domovských Semilech – jsou dávno beznadějně vyprodané, ale v Turnově pořád zbývá něco málo vstupenek. Finále koncertů latinskoamerické hudby je pak naplánované na sobotu 2. června v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. I na liberecký koncert je ještě pár vstupenek k dispozici.
* Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšnou sérii koncertů.
Další informace najdete na www.pso.ic.cz
…