V pátek 23. září 2022 nad ránem odešel JUDr. Milan Brunclík. S bolestí v srdci píšu tento nekrolog o příteli, spolužákovi, spolupracovníkovi, čestném člověku, neúnavném vyznavači demokracie, svobody a morálních hodnot života. Zároveň byl milujícím manželem, tátou a těšil se z malého vnoučka a nadané snachy. Byl velmi hrdý na svého syna Milana, vážil si obětavé lásky dalších dvou synů a manželky. Ve své rodině a nejbližších přátelích hledal sílu a naději překonávat bolesti těla i duše v posledním období. Jeho život byl až na ty poslední měsíce plný činorodého zájmu, vždy byl ochoten vyslechnout druhé, pomoci, poradit a svým přátelům by se rozdal. Velmi jej zasáhla nemoc a smrt mladšího bratra, který odešel nedávno.
Milana Brunclíka znám od jeho patnácti let, kdy nás spojila společná léta studií na turnovském gymnáziu. Poté zážitky okupace v roce 1968, osudové okamžiky normalizace, ale také prosté lidské sdílení dalších životních etap. Nepoznala jsem ve svém životě čestnějšího a pravdomluvnějšího člověka. Byl přímý, nebál se říkat někdy i nepříjemnou pravdu, kterou někteří nechtěli, nebo nedokázali přijmout. Byl ale také připraven pochopit chyby a omyly a odpustit. Své silné morální zásady a dobré vlastnosti získal od svých rodičů. Nikdy se nesklonili před žádnou totalitní mocí a stejně tak jejich syn.
Milana jsem znala 55 let a vidím jej stále před sebou s kamerou nebo mikrofonem v ruce. Už v šesti letech chtěl být novinářem. Svou první filmovou kameru dostal od rodičů. Další kameru a mikrofon získal za odměnu v 11 letech, kdy připravil reportáž pro televizní pořad Vlaštovka. A byl to opět Milan, který natočil o rok později světový rekord Ludvíka Daňka v hodu diskem na turnovském stadionu. Měl štěstí na osobnosti jako Karel Mikyska a řadu dalších. Od dětství se také zajímal o rozhlas a pomáhal hlavně v osudovém roce 1968 jako zvukař v turnovském rozhlase po drátě. Zapojil se i do vysílání v Liberci a zde se poprvé setkal s Václavem Havlem. Po střetu s normalizátory skončila na řadu let tato jeho činnost, ale v undergroundu pracoval i nadále. V Milanově bohatém archivu je řada dokumentů z našeho společného studentského života, řada dokumentů natočených tajně a jsou důkazem, jak se žilo v tomto období.
Milan Brunclík stál v čele listopadové revoluce roku 1989 v Turnově. Stal se mluvčím OF a opět začal vysílat v rozhlase. Nejdříve v Turnově a po své rehabilitaci byl povolán zpět do Československého rozhlasu. Získal také místo v Československé televizi a založil v Liberci studio Ještěd. Dále založil v Turnově RTT a pomohl řadě měst k vybudování místních regionálních studií. A to nejen v Čechách, ale i na Moravě.
V roce 1996 získal cenu turnovské kultury, tzv. Turnovskou pecku, právě za Regionální televizi Turnov. Později Bonus TV.
Milan byl po zásluze v roce 2013 zahrnut do prestižního almanachu 99 významných tvůrců rozhlasové historie. O rok později, 17. listopadu 2014, byl oceněn za osobní odvahu v listopadové revoluci. Dále na můj zastupitelský návrh obdržel v roce 2017 z rukou starosty města Cenu obce za dlouhodobou dokumentaci dění na Turnovsku.
Při psaní tohoto nekrologu mně stále více zní v duši tyto myšlenky: Naše doba přes veškerá výše popsaná ocenění nedokázala dostatečně lidsky ocenit toto dlouholeté vysoce profesní úsilí Milana Brunclíka. Bohužel nebylo završeno dostatečným zájmem o jeho televizní dokumentární archiv. A já osobně velmi dobře vím, jak moc jej to trápilo. V poslední době s přibývajícími zdravotními problémy ztrácel sílu a nastoupila rezignace. Teprve čas ukáže, o jak cenné dokumenty jsme jako město Turnov přišli. Pamětníci a hrdinové 20. století pomalu mizí a odcházejí. Ale zůstává tu jejich morální odkaz pro současnou i budoucí generaci. Takový odkaz nám zde zanechává také Milan Brunclík. Rodině, přátelům, a hlavně svému městu Turnovu, které měl tak rád.
Vždy, když jsme se loučili, tak mně pokaždé říkal: „Ahoj Evo, jsme ve spojení, tak nezapomeň…“
Milane, já nezapomenu. A jsme ve spojení…
Eva Kordová
…třídní sraz…
