TURNOVSKÉ PRÁZDNINOVÉ SPORTOVÁNÍ A NEJEN O NĚM

0

O letošních prázdninách se ve volnočasové nabídce pro děti a mládež objevila jedna úplně nová akce s názvem „Turnovské prázdninové sportování“.  V podstatě se jednalo o možnost  zajít si každý všední prázdninový den na městské sportoviště, kde na vás čekali dva lektoři, kteří měli pro návštěvníky této akce připraven sportovní program. Program se opakoval vždy v týdenním cyklu a ve své programové náplni měl všechny moderní sportovní aktivity, které dnes děti baví. Jednalo se například o florbal, který se hrál s opravdovými mantinely, ježdění na skateabordech (na tuto akci byli najímání profíci ze skateboardové školy „Restart“). Jezdilo se na in-linové cestě podél Jizery, a to na všech možných i nemožných odrážedlech a v neposlední řadě se děti učily ovládat loď na Jizeře.

Program byl opravdu nabitý a někdy se museli pořadatelé vypořádat i s návštěvou okolo 30 sportuchtivých dětí během dne. Velké díky patří poskytovatelům dotace, bez které by akce nemohla vzniknout: Krajskému úřadu Liberec a Sportovnímu fondu města Turnova.
 
A proč vlastně projekt Prázdninového sportování vznikl? Autor tohoto článku už nějaký čas upozorňuje na jednu absurdní věc, která je typická nejen pro naše město. Výše uvedený projekt měl být vlastně zkouškou toho, jestli bude o volně přístupné sportoviště zájem. Turnov totiž uplatňuje na městských sportovištích pravidla, která v podstatě zamezují volnému vstupu dětí a mládeže. Pravidla vycházejí z toho, že si sportoviště musíte dopředu zamluvit. Zkuste si ale představit například dítě na prvním stupni základní školy, jak si telefonicky zarezervuje městské sportoviště s tím, že si zítra s kamarádem chtějí zaházet s míčem! Všichni odborníci na sociálně patologické jevy dětí a mládeže vám potvrdí skutečnost, že prevence sociálně patologických jevů je vždy levnější než jejich náprava. Při tom ale naše společnost vyvíjí větší aktivitu při řešení následků (zvláště při vymýšlení represivních opatření jsme skuteční mistři) než aby se více zaměřila na aktivity, které by sloužily jako prevence vzniku těchto jevů. A to bohužel platí na úrovni státu, krajů i měst.

Projekt prázdninového sportování nicméně ukázal, že pouze otevřít sportoviště by bylo z krátkodobého pohledu chybou. Za těch několik let, po která jsou městská sportoviště zavřená, se v dětech vypěstovalo velmi silné povědomí, že městská sportoviště jsou nepřístupná (jediné volně přístupné městské sportoviště tak zůstává hřiště Duhové energie v Turnově II).  Každopádně jsme si vyzkoušeli, že když je takové hřiště obsazeno dvěma schopnými trenéry (a mohou to být stejně jako v našem případě dva šikovní studenti, nebo bývalí trenéři v důchodovém věku), je o hřiště daleko větší zájem, protože děti ví, že zde najdou aktivní zábavu a vědí, že se zde nebudou nudit.

Pokud si vezmete počet pracovních dnů a řeknete si, že každý všední den bude po dobu čtyř hodin na jednom hřišti jeden trenér (student, či aktivní důchodce), který zde bude k dispozici za 100 Kč na hodinu, zjistíte, že by Turnov potřeboval na provoz tří hřišť s trenéry částku 200 tisíc Kč. Pro někoho závratná částka, pro znalce různých grantů (např. prevence proti kriminalitě, granty MŠMT pro neorganizovanou mládež, krajské granty, městské granty …) částka, která se dá při troše šikovnosti sehnat. Suma to určitě není tak závratná jako ta, kterou celá společnost musí doslova cpát do nápravy škod vzniklých právě proto, že děti a mládež nemají kam jít a svoji energii a frustraci si vybíjejí někde jinde a jiným způsobem.

Na závěr snad jen zbývá konstatovat ve sportovní terminologii, že teorii jsme ověřili v praxi a teď už je míček na jiné straně stolu. Nezbývá než čekat, jak se k tomuto míčku  hráči na druhé straně stolu postaví.

Zbyněk Báča, o. s. Povyk
zbynek.baca@centrum.cz

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.