Zejména v adventní době lidé hledají, resp. by měli hledat místa k zastavení a ohlédnutí za svým životem. Místa pro tiché spočinutí. A tak cestujeme za betlémy do kostelů, chodíme na vánoční výstavy – třeba na Dlaskův statek či na Valdštejn.
Letos ve všem tom překotném shonu, roku plném zvratů a psychických tlaků, je to možná ještě důležitější než kdy jindy. V klidu se zastavit. A pro ten případ je tady jedno nové místo. Navíc pro všechny, kteří o tématu něco vědí, se jedná o naprostý unikát.
Bělohlávkův betlém, jehož náročné tříleté restaurování bylo nedávno dokončeno, je po 80 letech (!) opět vystaven 
v expozici turnovského muzea. Přitom chybělo málo, aby tato cenná památka, vytvořená zapomenutým turnovským malířem Michalem Bělohlávkem (1841–1915) v sedmdesátých let 19. století úplně zmizela ze světa. „V muzeu jsme pro tento velký betlém obnovili prostor, kde byl kdysi vystaven. Naproti betlému je místo pro posezení. Když jsme instalaci dokončili, přiznám se, že si sem sama ve chvílích volna chodím posedět a dívat se v klidu na tuto 
jedinečnou práci,“ říká etnografka muzea Vladimíra Jakouběová.
Skutečností je, že se autorovi podařilo kompozicí betlému vytvořit z dnešního pohledu unikátní 3D prostor, že divák opravdu rád využije posezení naproti, aby jednotlivé biblické výjevy lépe vstřebal. Na dobu vzniku je betlém vytvořen s výjimečnou perspektivou. Figury vpředu jsou 
vysoké 60 centimetrů a ty vzadu třeba jen dva centimetry. K tomu všemu se podařilo v rámci instalace betlém výtečně nasvítit, což podtrhlo právě onu plasticitu rozměrově poměrně velkého díla formátu 3,5 x 1,7 metru.
Samotný betlém má pohnutou historii. O tom, kdy se stal součástí sbírkového fondu turnovského muzea, se přesně neví. Jedinou doloženou zprávou je článek v Pojizerských listech ze září roku 1942, ve kterém Karel Kinský uvádí, že Bělohlávkův betlém s polo-plastickými figurami byl součástí instalace tzv. světničky kamenáře. V 60. letech 20. století byl v souvislosti se změnami v expozicích podobně jako ostatní betlémy z výstavních prostor muzea odstraněn, do sbírkového fundu se vrátil v roce 1980, to už ale byl ve velmi špatném stavu. Tehdy byl v podstatě zachráněn nově příchozí etnografkou a budoucí ředitelkou muzea. Poprvé byl vystaven na konci roku 1989, to ale bylo jen torzo původního betléma. A pak byl opět polozapomenut.
Dnes je všechno jinak. Po náročném restaurování, které probíhalo za pomoci dotace z evropských fondů od podzimu 2019 do března 2022 bylo možné všech 150 figur a scenérií vrátit na své místo ve stálé expozici. „Pro restaurátory i kurátorku sbírky to byla velká výzva a nesnadný úkol, protože o tom, jak betlém původně vypadal, žádné doklady nejsou,“ přiblížila Jakouběová. Nejdříve musela být vyklizena část národopisné expozice a upravena nová vitrína. Bylo třeba také vytvořit dřevěnou konstrukci pro budoucí instalaci a postupně vše osadit. „Byla to náročná týmová práce restaurátorů z Ateliéru Bárta z Hořic, která ale přinesla očekávaný výsledek. Betlém významného turnovského malíře Michala Bělohlávka, který svou rozměrností, technikou a kvalitou malby patří mezi velice vzácné soubory betlémů, může být znovu vystaven a být ozdobou národopisné expozice muzea,“ uzavírá jeho emeritní ředitelka. Pro muzejníky je to malý zázrak, dodává.
VÁNOCE NA DLASKOVĚ STATKU
A přidáváme ještě jednu předvánoční pozvánku. Vánoční expozice na Dlaskově statku v Dolánkách přibližuje čas adventu a Vánoc, období, které bylo pro sedláky a jejich rodiny spojeno s celou řadou obyčejů a obřadů.
Že naši předkové měli vánoční strom nad svátečním stolem zavěšený obráceně, to asi víte – drobné dárečky dříve děti nacházely u betléma. Víte ale, že nohy 
štědrovečerního stolu byly omotané řetězem? To pro větší soudržnost celé rodiny. A sekera pod štědrovečerním stolem symbolizovala ochranu rodiny před nebezpečím. A co smyčka provazu ležícího na zemi a v jejím středu vysypané zrní? To, aby se hospodyni nerozutekly slepice. A házení střevícem? My dnes známe ze svateb, že nevěsta se otočí a hodí za sebe svatební kytici a která dívka ji chytne, tak se do roka vdá. Ale házet střevícem na Štědrý den?
„Dříve lidé chodili velmi brzo spát, ale jeden den v roce čekali hluboko do noci. Dříve než odešli do kostela na půlnoční, tak si čas krátili různým způsobem. A to třeba házením střevícem. Mladou dívku zatočili, někdy jí dali šátek na oči, a ona střevícem hodila za sebe. A když bota dopadla špičkou ke dveřím, tak do roka odešla z domu a vdala se,“ přibližuje lidové zvyky kurátorka expozice na Dlaskově statku Vladimíra Jakouběová.
V rámci prohlídky výstavy se od zdejší průvodkyně dozvíte spoustu dalších zajímavostí, jak nejkrásnější svátky v roce vnímali naši předkové.
Otevírací doba Muzea Českého ráje v Turnově a Dlaskova statku v Dolánkách:
Otevřeno je v prosinci denně kromě pondělí od 9.00 do 16.00 hodin.
Vánoční otevírací doba: 23. 12. otevřeno; 24.–26. 12. zavřeno; 27.–30. 12. otevřeno; 31. 12. 2022 – 1. 1. 2023 zavřeno.
(Doplňující informace: Malíř Michal Bělohlávek se narodil v roce 1841 v Turnově. Po absolvování liberecké reálky ho zájem o malování přivedl na pražskou Akademii, kde studoval figurální kresbu a malbu. Z té doby se zachovalo několik prací, které mají význam pro topografii Turnova – pohled na Turnov z r. 1857, Turnov z Výšinky z r. 1860. V r. 1862 byl odveden a poslán do severní Itálie. V r. 1868 byl přeložen do Olomouce a o dva roky později do Hradce Králové.
Když se po desetileté vojenské službě vrátil do Turnova, bylo mu třicet let. V přerušených studiích na akademii již nepokračoval. Přijal místo v Záložně a půjčovně občanské v Turnově, kde setrval až do likvidace v r. 1891. Pak pracoval jako účetní v Pojizerské záložně. Roku 1873 se oženil s Annou Fišerovou, dcerou hostinského a majitele domu ve Skálově ulici. Touha po výtvarném projevu však ho po celý život neopustila. Maloval pro svou vnitřní potřebu a pro radost svých přátel. V r. 1878 byly vydány Střeleckým sborem Práškovy „Dějiny města Turnova nad Jizerou“. Bělohlávek je doplnil litografií „Turnov před 100 lety“. Pro týž sbor a jiné spolky kreslil diplomy, adresy, gratulace aj. V sedmdesátých a devadesátých letech vytvořil dva velké betlémy s poloplastickými malovanými figurami. Další miniaturní betlém vytvořil pro hraběte Schönborna. Od r. 1885 Bělohlávek vlastnil v Turnově dům čp. 36 v Riegrově ulici, kde 24. března 1915 ve věku 74 let zemřel.)