Smutný pohled. Prošli jste se v poslední době jen tak Turnovem? Zavřené obchody v době odpolední špičky, začíná přibývat těch prázdných s nápisem, že prostor je k pronájmu. Většina obchodníků se snaží provozovat e-shop, i když ví, že nemohou konkurovat zavedeným velkým společnostem, je to ale přece jen něco hmatatelného, jak nezůstat úplně mimo, jak se připomenout zdejším lidem, že ještě jsem tady. A pravdou je, že hodně místních se snaží místní prodejce podporovat, i když to třeba sami mají těžké. Představa, že v době po covidu bude centrum Turnova městem duchů, je děsivá. Bohužel k tomu budeme hodně blízko. A tak, když cokoli potřebujete koupit, přemýšlejte, jestli se to samé nedá koupit přímo v Turnově. Nejenže drobným prodejcům uděláte radost, ale je to jediná možnost, aby tu byli i potom, co tuhle podivnou dobu překonáme!
Zeptali jsme se knihkupkyně Aleny Radoušové z Knihy Českého ráje v Hluboké ulici:
* O kolik procent prodej knížek meziročně poklesl?
Pokles maloobchodní tržby v roce 2020 oproti 2019 byl u nás 15 %. Na jaře jsme měli zavřeno jeden a půl měsíce v době, kdy supermarkety byly otevřené! A na podzim také. Od 10. listopadu jsme měli výdejní okénko na objednané knihy a papírenské zboží, takže zákazníci si mohli vyzvedávat zboží osobně. Od 3. prosince jsme mohli mít otevřeno s limitem šesti osob v prodejně. Žádné velké fronty se netvořily, propad listopadové tržby už jsme nedohnali. Poslední dva měsíce v každém kalendářním roce, kdy lidé nakupují dárky na Vánoce, jsou přitom pro nás klíčové minimálně pro celé první pololetí dalšího roku.
* Výdejní okénko je především kontakt s lidmi, ti na tuto možnost určitě reagují pozitivně…
Ano, zákazníci tuto službu vítají, chodí si pro knížky, oblíbený je nákup papírnických školních potřeb pro děti.
* Předpokládám, že v prodejně máte i všechny knižní novinky…
Ano, samozřejmě, denně jsme zásobeni nově vydanými knihami. Zákazníci mohou sledovat naše webové stránky www.knihaceskehoraje.cz. Zde je průběžně aktualizovaná nabídka všech titulů, které máme skladem, je tady také obrazové upozornění na novinky i na regionální literaturu. Vyplatilo se nám rozšíření sortimentu o papírnictví, zákazníci tak mají možnost si nakoupit na jednom místě různé druhy zboží.
* Proměnila se nějak skladba toho, co lidi čtou? Je třeba větší zájem o nějaký konkrétní žánr, co dřív nebylo?
To snad ani ne, je to různorodé – každý si najde nabídku titulů, které ho pobaví a odvedou spolehlivě od negativní mediální masáže, kterou už většina lidí ignoruje. Samozřejmě, výdejní okénko na objednané zboží jen sporadicky nahrazuje možnost osobního výběru v regálech v prodejně. Jsme ale vděčni za každého zákazníka, který si dokáže vybrat z našich webových stránek, z výlohy našeho knihkupectví, či z časopisu Knižní novinky. A pokud není zrovna požadovaná kniha na skladě, objednáme ji a do dvou dnů je obvykle k dispozici.
* Jak se „malí“ knihkupci drží? V průběhu roku jste měli opakovaně zavřeno, letos jste ještě neotevřeli, a to už máme jaro…
Zatím ještě nemám aktuální informace, právě se chystám rozeslat e-maily všem českým nezávislým knihkupcům, se kterými jsem jako předsedkyně Knihkupecké komise Svazu českých knihkupců a nakladatelů pravidelně ve spojení. Obávám se, že půjde o další velký pokles jejich počtu, který je v posledních zhruba patnácti letech bohužel plynulý. Byl to jednoznačně špatný krok vlády zavírat maloobchody, kde je snadné bezpečně regulovat návštěvnost. My bychom od vlády v tom případě nepožadovali žádné kompenzace, které navíc představují velmi složité vyplňování, a dokonce je možné o ně přijít při nedodržení termínu, který jakoby naschvál není dostatečně prezentován, a konkrétně z Ministerstva práce a sociálních věcí neakceptují žádné žádosti o zmírnění tvrdosti zákona.
* Jak vidíte budoucnost svého oboru? Co se ještě dá vydržet? Nečeká nás soumrak knihkupectví? A mají větší šanci přežít malí knihkupci, nebo velké knihkupecké domy, které ale zase mají jiné náklady, takže jsou na tom taky špatně…?
Výborná otázka. Největší distribuční knižní firma Euromedie s řetězcem prodejen Luxor, která bezprostředně po loňském jarním lockdownu uveřejnila katastrofickou zprávu, že nezvládá platit faktury ještě za prosincové prodeje, se dokonce vymlouvala na druhotnou platební neschopnost, že jí dluží knihkupci. Manažeři zapomněli ovšem dodat, že si knihkupecké řetězce dluží mezi sebou. Nezávislí, tedy „malí“ knihkupci, pokud nedodrží splatnost jediné faktury, nedostanou do jejího zaplacení další dodávku. Tam tedy problém není.
Likvidačním momentem pro nezávislé knihkupce jsou nesmyslné slevy na některých e-shopech, které dlouhodobě ničí knižní prostředí, dehonestují tak přidanou hodnotu knihy jako kulturního statku, za který je považována v mnoha vyspělých evropských zemích. Ministerstvo kultury se po loňské katastrofě s uzavíranými obchody rozhodlo podpořit malé nakladatele i nezávislé knihkupce. Jednáme s panem ministrem o zavedení institutu pevné ceny nově vydaných knih po určitou ochrannou dobu. Ve Francii jsou to dva roky, v Německu rok a půl. V této době musí všechny subjekty knižního trhu respektovat cenu stanovenou nakladatelem, po jejím uplynutí je možná volná tvorba ceny. Je to ochrana knihy jako takové, autora, nakladatele a pro zákazníka to znamená, že si může vybírat nákup knihy podle svého naturelu – v moderní elektronické podobě jako e-knihu, nebo v tištěné podobě buď na e-shopu, či osobně návštěvou u svého knihkupce – ať už nezávislého, či součásti knižního řetězce, a nebudou se tak rozhodovat podle ceny, čemuž by kniha jako kulturní statek neměla být vůbec vystavena. Uvidíme, jestli se nám tento krok po vzoru evropských zemí povede. Příznivě by to ovlivnilo přežití knihkupců i na malých městech, kde už teď někde citelně chybí.
* A jak vidíte návrat k „normálu“, asi bude všechno trochu jinak…
Myslím, že už to nebude „normál“, na jaký jsme byli zvyklí dříve. Bude nás čekat další „utahování opasků“, to si jistě všichni uvědomujeme, když vidíme, co se stalo se státním rozpočtem, tohle bude muset někdo zaplatit. Máme-li blahobyt, obvykle se moc nezajímáme o duchovno, a naopak – všechno zlé bývá pro něco dobré. A tak si od doby, která nás čeká, slibuji, že se vrátíme zase k moudrým knihám.
Alena Radoušová (uprostřed) a pracovnice prodejny Šárka Palounková a Alena Hotovcová
1 komentář
Chtěl bych s paní Radoušovou sdílet její naději, ale současný nezadržitelný vývoj ohrožuje nejen knihkupce, ale opět i knihu. Známý výrok T. G. Masaryka „Řekni mi co čteš, já ti řeknu, kým jsi!“ bychom měli dnes interpretovat spíše podle čteného média. Vím, že i za dřívějších časů se četly krváky, rodokapsy a nehodnotné publikace, ale současný explodující trend informací, pršící na nás ze všech stran, ten je zcela devastující pro skutečné čtenáře. Stačí se podívat do internetových diskusních rubrik – pod články, které samy o sobě nejeví velké autorské ambice, jsou stovky a stovky slaboduchých a často dosti negramotných příspěvků.
K otázce návratu k moudrým knihám přispívá i relativně levná produkce knih, která způsobuje na knižním trhu jistou inflaci kvantity vydávaných titulů na úkor jejich kvality. A tak situaci asi nevyřeší ani transkripce uvedeného Masarykova sloganu na „Řekni mi, zda čteš knihu, já ti řeknu, kým jsi!“ S autorkou ale dál doufám v lepší časy.