TURNOVSKÉ MUZEUM POSTUPNĚ PŘEDSTAVUJE UNIKÁTNÍ SBÍRKU DOBOVÝCH FOTOGRAFIÍ

Tyhle snímky musí nadchnout všechny, kteří se jen trochu zajímají o naši historii. Většina fotografií navíc nebyla nikdy publikována. Kromě různých zákoutí Turnova a okolního Českého ráje jsou na obrázcích lidé. Ty jsou velmi cenné, můžete pohlédnut do tváří těch, kteří chodili po stejných ulicích jako my dnes, můžete se seznámit s dobovou módou a s reáliemi doby na začátku minulého století.

Výstava „Historie zachycená na skle – skleněné negativy v muzejních sbírkách“ je výsledkem několikaletého projektu s názvem „Brána do světa sbírek“, na kterém spolupracuje Muzeum Českého ráje v Turnově s Muzeem keramiky v polském Boleslawci. Na české straně je cílem zdigitalizovat objemný soubor více než 12 tisíc skleněných negativů z přelomu 19. a 20. století, které jsou výsledkem práce několika turnovských fotografů – profesionálů, ale také dvou zapálených amatérů. Největší část z nich tvoří soubory nadšeného fotografa MUDr. Jiřího Šolce a fotoateliéru V. J. Linharta. Profesionály pak ještě doplňují práce Jana Šimona a jeho dcery Marty, provdané Solovjové. V jejich podání ožívají obrázky ze starého Turnova a Českého ráje a důležité okamžiky z dějin našeho regionu. Pětici turnovských fotografů doplňuje ještě MUDr. Jan Zeman se snímky z první světové války.
Výstava je v sále turnovského muzea k vidění už jen do konce srpna, hodnota snímků je nicméně taková, že se s jednotlivými historickými fotografiemi či kolekcemi při různých příležitostech budeme setkávat i v dalších letech.

Davida Marka, historika muzea, který má tuto unikání sbírku na starosti, jsme se zeptali:

* Můžete sbírku skleněných negativů blíže představit?
Největší skleněné desky mají rozměr 27 x 21 cm, nejmenší 9 x 6 cm. Kvalita snímků, především těch statických, je vysoká, často tak byli fotografové schopni třeba snímky celé postavy nazvětšovat do životní velikosti. Fotografie se vyvolávaly přes zvětšovací přístroj v temné komoře na papír procesem: vývojka – ustalovač. Na výstavě jsme představili také dobovou fotografickou techniku, která z naprosté většiny pochází z daru paní Heleny Goldové, která je vnučkou turnovského fotografa V. J. Linharta.

* Kolik je nyní z celkových 12 tisíc negativů digitálně zpracováno?
Zpracovaných máme zhruba devět tisíc skleněných negativů, což jsou tedy asi tři čtvrtiny naší sbírky.

* Když nejsou snímky popsány, dovedete si poradit s jejich lokalizací?
Turnov už mám celkem zpracovaný, ale pořád nacházíme méně známá místa, která se snažíme rozpoznat. Nedávno to byla například skupina našich vojáků na koních z 20. let minulého století, kteří se fotili na cvičišti v prostoru kolem dnešní křižovatky ulic Čapkovy a Terronské nad kasárnami. Bylo docela složité to místo přesně najít. Je to často skupinová práce, kromě muzejníků nám pomáhají i další lidé, kteří se zabývají historií regionu. Horší je to s lokalitami, které nepatří do blízkého regionu, tam nám často dochází dech, ale nevzdáváme to.

* Naprostá většina snímků nebyla nikdy publikována…
Publikován byl dosud jen skutečně mizivý zlomek. Soubor se ve vysokém rozlišení digitalizuje, aby očištěné negativy mohly být správně uloženy v depozitáři a už jen výjimečně se dostávaly na světlo. Postupně je také část z nich restaurována – jedná se o zhruba tři stovky různě poškozených negativů.

* Jak se sbírkou skleněných negativů bude muzeum nakládat? Příležitostné výstavy, vznikne nějaká publikace? Bude soubor přístupný pro badatele?
Náhledy zpracovaných negativů budou k dispozici zájemcům v badatelně muzea – částečně se uvažuje i o prezentaci na webových stránkách muzea. V rámci projektu přeshraniční spolupráce je plánována také publikace, která by měla prezentovat nejen autory našich dochovaných negativů, ale také sbírku ze spolupracujícího polského Boleslawce a také muzeí v Železném Brodě a Semilech, pro které jsme také soubor jejich skleněných negativů digitalizovali.

* Dnes je běžné, že fotografie upravujeme v počítači, snímky ale upravovali i naši předkové, a to s výsledky, k nimž bychom měli problém dojít i dnes, kdy máme k dispozici spoustu digitálních pomůcek…
Je to tak. Již na samém počátku vzniku fotografie si fotografové uvědomovali, že i tak dokonalému zachycení obrazu, jak to umožňuje fotografie, stále „něco“ chybí. Tím něčím byly barvy, které nás v běžném životě naprosto všude obklopují. Proto se začalo prosazovat ruční vybarvování fotografií neboli kolorování. Barvy byly tvořeny nanášením práškových barev na jednotlivá místa na fotografiích – rudé rty, barevné stuhy ve vlasech u žen apod. a následně byla celá fotografie fixována zředěným roztokem chloridu zlatitého. Snímky mají úžasnou atmosféru, třeba kolorovaný snímek lidí na jezu v Dolánkách, nebo děti u průchodu domu U Bažanta, tedy dnešního muzea…
Fotografové minulosti chtěli mít výsledné obrazy dokonalé stejně jako my. A přestože nebyl k dispozici Photoshop, byli to mistři retuše. Docházelo k různým povrchovým úpravám citlivé vrstvy i skleněné podložky. Pro jemnou lokální retuš, třeba retušování vrásek v obličeji, se používala měkká tužka, pro zjemnění přechodu v kontrastních místech červená transparentní barva a pro potřebu zcela zakrýt část obrazu se používaly netransparentní barvy či vykrývání kartony. Tyto povrchové úpravy měly estetický charakter. Také se používaly ochranné povrchové úpravy. Již v době, kdy samotné negativy vznikaly, se vědělo o škodlivém působení okolních klimatických vlivů, jako jsou nevhodná teplota a vlhkost a hlavně světlo, které znehodnocuje citlivou vrstvu. Proto se používalo lakování.
Těch technik bylo samozřejmě hodně, my dnes můžeme jen s úžasem hledět na snímky, které mají nezaměnitelnou atmosféru své doby, a můžeme si klást otázky typu, kolik toho přežije za sto let z naší uspěchané digitální doby, kdy má doma každý v počítači tisíce snímků, které těžko kdy někdo po nich prohlédne.

* Čili nějaký vzkaz k dnešku?
Lidé dnes fotografují opravdu hodně, díky fotomobilům zaznamenávají úplně všechno kolem sebe. Jestli mohu něco doporučit, tak si vést alespoň základní archiv s lokalizací a názvy míst, pojmenovat osoby na obrázcích, a taky je dobré archiv občas promazat…

* Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na publikování dalších obrázků z archivu skleněných negativů ze sbírky turnovského muzea.