TURNOVSKÉ MUZEUM POSTUPNĚ PŘEDSTAVUJE UNIKÁTNÍ SBÍRKU DOBOVÝCH FOTOGRAFIÍ

0

Tyhle snímky musí nadchnout všechny, kteří se jen trochu zajímají o naši historii. Většina fotografií navíc nebyla nikdy publikována. Kromě různých zákoutí Turnova a okolního Českého ráje jsou na obrázcích lidé. Ty jsou velmi cenné, můžete pohlédnut do tváří těch, kteří chodili po stejných ulicích jako my dnes, můžete se seznámit s dobovou módou a s reáliemi doby na začátku minulého století.

Výstava „Historie zachycená na skle – skleněné negativy v muzejních sbírkách“ je výsledkem několikaletého projektu s názvem „Brána do světa sbírek“, na kterém spolupracuje Muzeum Českého ráje v Turnově s Muzeem keramiky v polském Boleslawci. Na české straně je cílem zdigitalizovat objemný soubor více než 12 tisíc skleněných negativů z přelomu 19. a 20. století, které jsou výsledkem práce několika turnovských fotografů – profesionálů, ale také dvou zapálených amatérů. Největší část z nich tvoří soubory nadšeného fotografa MUDr. Jiřího Šolce a fotoateliéru V. J. Linharta. Profesionály pak ještě doplňují práce Jana Šimona a jeho dcery Marty, provdané Solovjové. V jejich podání ožívají obrázky ze starého Turnova a Českého ráje a důležité okamžiky z dějin našeho regionu. Pětici turnovských fotografů doplňuje ještě MUDr. Jan Zeman se snímky z první světové války.
Výstava je v sále turnovského muzea k vidění už jen do konce srpna, hodnota snímků je nicméně taková, že se s jednotlivými historickými fotografiemi či kolekcemi při různých příležitostech budeme setkávat i v dalších letech.

Davida Marka, historika muzea, který má tuto unikání sbírku na starosti, jsme se zeptali:

* Můžete sbírku skleněných negativů blíže představit?
Největší skleněné desky mají rozměr 27 x 21 cm, nejmenší 9 x 6 cm. Kvalita snímků, především těch statických, je vysoká, často tak byli fotografové schopni třeba snímky celé postavy nazvětšovat do životní velikosti. Fotografie se vyvolávaly přes zvětšovací přístroj v temné komoře na papír procesem: vývojka – ustalovač. Na výstavě jsme představili také dobovou fotografickou techniku, která z naprosté většiny pochází z daru paní Heleny Goldové, která je vnučkou turnovského fotografa V. J. Linharta.

Náměstí Českého ráje, dnešní restaurace U Prince

* Kolik je nyní z celkových 12 tisíc negativů digitálně zpracováno?
Zpracovaných máme zhruba devět tisíc skleněných negativů, což jsou tedy asi tři čtvrtiny naší sbírky.

* Když nejsou snímky popsány, dovedete si poradit s jejich lokalizací?
Turnov už mám celkem zpracovaný, ale pořád nacházíme méně známá místa, která se snažíme rozpoznat. Nedávno to byla například skupina našich vojáků na koních z 20. let minulého století, kteří se fotili na cvičišti v prostoru kolem dnešní křižovatky ulic Čapkovy a Terronské nad kasárnami. Bylo docela složité to místo přesně najít. Je to často skupinová práce, kromě muzejníků nám pomáhají i další lidé, kteří se zabývají historií regionu. Horší je to s lokalitami, které nepatří do blízkého regionu, tam nám často dochází dech, ale nevzdáváme to.

* Naprostá většina snímků nebyla nikdy publikována…
Publikován byl dosud jen skutečně mizivý zlomek. Soubor se ve vysokém rozlišení digitalizuje, aby očištěné negativy mohly být správně uloženy v depozitáři a už jen výjimečně se dostávaly na světlo. Postupně je také část z nich restaurována – jedná se o zhruba tři stovky různě poškozených negativů.

* Jak se sbírkou skleněných negativů bude muzeum nakládat? Příležitostné výstavy, vznikne nějaká publikace? Bude soubor přístupný pro badatele?
Náhledy zpracovaných negativů budou k dispozici zájemcům v badatelně muzea – částečně se uvažuje i o prezentaci na webových stránkách muzea. V rámci projektu přeshraniční spolupráce je plánována také publikace, která by měla prezentovat nejen autory našich dochovaných negativů, ale také sbírku ze spolupracujícího polského Boleslawce a také muzeí v Železném Brodě a Semilech, pro které jsme také soubor jejich skleněných negativů digitalizovali.

Náměstí Českého ráje, bývalá barokní lékárna

* Dnes je běžné, že fotografie upravujeme v počítači, snímky ale upravovali i naši předkové, a to s výsledky, k nimž bychom měli problém dojít i dnes, kdy máme k dispozici spoustu digitálních pomůcek…
Je to tak. Již na samém počátku vzniku fotografie si fotografové uvědomovali, že i tak dokonalému zachycení obrazu, jak to umožňuje fotografie, stále „něco“ chybí. Tím něčím byly barvy, které nás v běžném životě naprosto všude obklopují. Proto se začalo prosazovat ruční vybarvování fotografií neboli kolorování. Barvy byly tvořeny nanášením práškových barev na jednotlivá místa na fotografiích – rudé rty, barevné stuhy ve vlasech u žen apod. a následně byla celá fotografie fixována zředěným roztokem chloridu zlatitého. Snímky mají úžasnou atmosféru, třeba kolorovaný snímek lidí na jezu v Dolánkách, nebo děti u průchodu domu U Bažanta, tedy dnešního muzea…
Fotografové minulosti chtěli mít výsledné obrazy dokonalé stejně jako my. A přestože nebyl k dispozici Photoshop, byli to mistři retuše. Docházelo k různým povrchovým úpravám citlivé vrstvy i skleněné podložky. Pro jemnou lokální retuš, třeba retušování vrásek v obličeji, se používala měkká tužka, pro zjemnění přechodu v kontrastních místech červená transparentní barva a pro potřebu zcela zakrýt část obrazu se používaly netransparentní barvy či vykrývání kartony. Tyto povrchové úpravy měly estetický charakter. Také se používaly ochranné povrchové úpravy. Již v době, kdy samotné negativy vznikaly, se vědělo o škodlivém působení okolních klimatických vlivů, jako jsou nevhodná teplota a vlhkost a hlavně světlo, které znehodnocuje citlivou vrstvu. Proto se používalo lakování.
Těch technik bylo samozřejmě hodně, my dnes můžeme jen s úžasem hledět na snímky, které mají nezaměnitelnou atmosféru své doby, a můžeme si klást otázky typu, kolik toho přežije za sto let z naší uspěchané digitální doby, kdy má doma každý v počítači tisíce snímků, které těžko kdy někdo po nich prohlédne.

* Čili nějaký vzkaz k dnešku?
Lidé dnes fotografují opravdu hodně, díky fotomobilům zaznamenávají úplně všechno kolem sebe. Jestli mohu něco doporučit, tak si vést alespoň základní archiv s lokalizací a názvy míst, pojmenovat osoby na obrázcích, a taky je dobré archiv občas promazat…

* Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na publikování dalších obrázků z archivu skleněných negativů ze sbírky turnovského muzea.

Jez v Dolánkách (20. – 30. léta 20. století)

Dnešní proluka v ul. 5. května

…a dnešní prodejna potravin naproti

Legiobanka v dnešní Palackého ulici

Trávnice

Hotel Modrá hvězda

Viadukt

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.