HUNDERTWASSER, KATEDRÁLA SVATÉHO ŠTĚPÁNA, SACHER A MARIAHILFER STRASSE

V Česku se o tomto umělci mnoho nedozvíte, snad až na studenty Waldorfského lycea v Semilech a jeho učitelky dějin umění Ivety Sadecké z Turnova, která za ním do Vídně vozí své žáky. Friedensreich Hundertwasser (1928 – 2000).

Nekonvenční umělec, který se mj. proslavil manifestem za zrušení rovných čar, protože se ani v přírodě nevyskytují. Nosil každou ponožku jinak barevnou, žil na lodi. Oblečení nosil z přírodních materiálů, které si sám vyrobil, propagovat život bez odpadu a bez peněz. I barvy na svá plátna si často vyráběl sám. Pro někoho šílenec a blázen, pro jiné naprostý fenomén druhé poloviny minulého století.

Nejlépe se s jeho dílem seznámit na vlastní oči a udělat si vlastní názor.
Člověk je ohromen, když se mezi standardními vídeňskými domy v uliční zástavbě, mnohdy velmi podobnými těm pražským či brněnským, vyloupnou barevné stavby, které možná víc, než do Vídně patří do Pána prstenů. Lze jen tušit, jaký to pro konzervativní Vídeňáky musel být v 70. a 80. letech 20. století šok. Hundertwasserovo muzeum. Zde ve dvou patrech najdete stálou expozici – největší sbírku obrazů, tištěné grafiky, tapisérií a architektonických návrhů tohoto umělce… Když se do hlavního města někdejšího mocnářství vypravíte, udělejte si čas. Tohle opravdu stojí za to!

A když už ve městě na Dunaji budete, tak samozřejmě se v samém centru nemůžete vyhnout katedrále sv. Štěpána, která je pro Rakušany něco jako pro nás sv. Vít na Pražském hradě. Stejně impozantní a velkolepé, a uvnitř babylon národů!

Být ve Vídni a neochutnat legendární Sacherův dort? Nelze. Prý vznikl v roce 1832 vlastně náhodou, když 16letý učeň Franz Sacher musel zaskočit za nemocného šefkuchaře. My jsme si originál dali ve vyhlášené kavárně Cafe Diglas, kterou najdete kousek od Mozartova muzea. Uvnitř kavárny byl takový cvrkot, že byla radost se jen dívat. Desítka číšníků pobíhala mezi stoly, další za pultem připravovali nádobí a kávu. A pamatujte, že v Rakousku je zvykem, že host si nesmí sám sednout, kde se mu zlíbí, ale musí být číšníkem tzv. uveden.

No, a když chcete zažít něco ruchu nákupní ulice, zajděte na Mariahilfer Strasse. Dvoukilometrová pěší zóna plná vybraných obchodů. A plná lidí, kteří sem přijeli z celého světa. To se opravdu nevidí každý den. A fronta před některými obchody, kterou stojí na první pohled velmi zámožně oblečení lidé. Aby ne, když počet návštěvníků uvnitř je omezen. Však jsme také viděli v jedné výloze šperk v hodnotě 168 tisíc Euro!
Ale i pro našince se tam něco najde. Zhruba uprostřed ulice v obchodním domě Zara je v horním patře „lidová jídelna“. Vídeňský řízek či pravý formanský guláš pořídíte do 15 Euro.

Tak to je pár postřehů z dvoumilionového města, které kdysi bývalo naším městem hlavním, a kde se cítíte velmi dobře, podobně jako v Praze, Brně či Olomouci, protože rukopis většiny historických staveb je stejný. A zdejší radnice připomíná tu v Liberci. Jen je to vše ve Vídni takové, takové větší…