Kamarád fotí sport, hlavně hokej a fotbal. Tam je to o rychlosti, už dávno pryč je doba, že fotky se do agentury posílaly e-mailem, nebo přes nějakou datovou bránu. V agentuře je poté někdo vyhodnotil a zařadil do servisu médiím. Dnes už se neřeší ani editace snímků, ty jdou elektronicky z fotoaparátu na hřišti do agentury, ale také přímo odběratelům, tedy serverům, které se věnují primárně sportu. První snímky ze zápasu nabízejí čtenářům pár vteřin po výkopu či po vhazování. Otázkou je, jestli ta záplava fotek v této míře ještě někoho zajímá; doufám, že ano, pořád je za tím ještě lidská práce.
Nebudu tady široce staromilsky vzpomínat, že když jsem před dlouhými lety pro agenturu fotil Rally Bohemia, tak jsem nevyvolané kinofilmy posílal dálkovým autobusem, a na Florenci si kazety s filmy vyzvedli. To už je opravdu pravěk, k tomu není třeba se vracet.
Moje myšlenky se spíše ubírají k blízké budoucnosti dnešního servisu obrázků ze sportu. To takhle postavíte časosběrné kamery na čtyři strany hřiště, ty vychrlí tisíce snímků za minutu, umělá inteligence ze záběrů vygeneruje ty nejlepší, které by třeba ani člověk s prstem na spoušti nevyfotil. Tak budeme mít záplavu naprosto dokonalých snímků. Jestli si je ještě budou prohlížet lidé, nebo se v nich bude jen přehrabávat AI, to nechme stranou. Hráči na hřišti snad budou pořád opravdoví.
Se zaražením začínám sledovat, jak vše kolem nás pádí světelnou rychlostí. Není dne, aby někde nezazněla informace o tom, kde všude už člověk nebude potřeba; dokonce už je na světě i inteligentní zdicí stroj, takže dům budete mít postavený za pár dnů, protože ten stroj se nezadýchá a pojede v režimu 24/7.
Optimismu mně to ale neubírá. A když zůstanu u svého oboru – u fotografie – ano, možná sport, odehrávající se v daných mantinelech, už nebude za několik málo let třeba fotit lidskou rukou, ale stále zůstane mnoho oborů, kde je třeba využít smysl pro předvídavost, cit pro snímanou scénu. A když už nic jiného, zaznamenávat obrázky svého okolí jen tak pro radost. To se nedá žádným strojem vzít. A za pomoci AI to budou navíc dokonalé fotky, jen vezměte fotografie z mobilů dnes a třeba před pěti lety – někdy až propastný rozdíl, a přitom je to jen pár let…
Dosti ale bylo optimismu. Hranice člověčiny, tedy nezkreslené potřeby pohledu člověka na věci kolem nás, se budou v následujících letech velmi rychle posouvat. Rychleji, než stačíme vstřebat. Když lidstvo přecházelo z gotiky do renesance, mělo na to několik generací, my to musíme dát obrazně řečeno za pár minut. A tak si někdy říkám, jestli bych nebral alespoň to baroko.
Ale ne, můj životní příběh začíná vynálezem fotografie, a to bylo v roce 1826…